„Jsou za tím neshody s trenérem, nesedli jsme si. Nesešli jsme se ve stylu přístupu k tréninkům i zápasům,“ řekl 42letý baseballista.
Můžete rozvést, v čem vám nevyhovoval styl nového trenéra týmu Arrows Grega Brumleyho?
Preferuje takový high school baseball, který s tím seniorským nemá nic společného.
Neměl jste chuť to zabalit? Jak jste se ve 42 letech motivoval?
I tahle myšlenka proběhla... Ale podařilo se mi dobře se připravit na sezonu, v zimní přípravě jsem tomu dal opravdu hodně. Proto jsem se domluvil na hostování.
Po kolika letech vlastně opouštíte Arrows?
V tom klubu jsem od mládí, jen v letech 2000 až 2003 jsem hrál za Golden Kids Brno. Tehdy jsem si potřeboval zkusit jiný tým, trochu si odpočinout od ostravského prostředí. Teď odcházím z Arrows po nějakých třinácti letech.
Je ještě šance, že se do Arrows někdy vrátíte?
Počítám s tím, stále pomáhám s mládeží, s kadety, na hřišti jsem pořád.
Do Olomouce jste šel proto, že je nejblíž, nebo byly i jiné důvody?
Jeden z důvodů byl, že to mám blízko, další je to, že Skokani mají mladý perspektivní tým, se kterým bych chtěl bojovat o play-off. To je pro mě výzva.
Měl jste i jiné nabídky?
Ozvali se pražští Eagles.
Jaké to je, hrát po letech v jiném dresu?
Baseball je pořád stejný, ale musím si zvykat na nové spoluhráče, na jejich styl. Třeba když jsem byl s Kubou Malíkem ve vnějším poli, věděli jsme o sobě, aniž bychom spolu museli mluvit. Teď je to na hřišti o komunikaci, musíme mluvit, abychom věděli, co a jak budeme hrát.
A na zápas proti Arrows se těšíte?
Těším a kluci z Arrows se těší taky, podle toho, jak se s nimi bavím. A jsem rád, že se jim daří.
