Jedna věc se pro něj však nezmění. „Nástupové songy na pálku mi vybere můj synek, stejně jako v Japonsku. A můžu vám garantovat, že to bude nějaký J-pop. Najděte si například boy band Arashi. Ale on má celý playlist,“ usmívá se čtyřicetiletý veterán s typicky japonským uctivým a rezervovaným přístupem.
„V dugoutu (baseballová střídačka) se ale i Japonci rozjedou,“ prohodí.
On sám by to měl s pálkou a rukavicí „rozbalit“ jako málokdo v historii extraligy. Hráč s tak prestižním životopisem je pro tuzemskou soutěž unikátem. „Takový pálkař jako on tu ještě nebyl,“ je přesvědčen generální manažer úřadujících šampionů Arnošt Nesňal.
Při představování své posily se tak suverénně nejúspěšnější český klub nevyhnul superlativům. Sám Ogino je zdrženlivější.
„Ani hvězda, už vůbec ne legenda. To mi nepřísluší, já se tak zkrátka nevidím,“ brání se bombastickým nálepkám.
Farma s jeho jménem
Kdyby se však navzdory japonské skromnosti chtěl chvástat, má rozhodně čím.
V tamní NPB, která je druhou nejlepší ligou světa, odehrál šestnáct sezon, v nichž byl třikrát vybrán do Utkání hvězd. V roce 2010 získal mistrovský titul, dvakrát obdržel Zlatou rukavici pro nejlepšího defenzivního hráče na své pozici. V roce 2021 pak byl v Pacifické lize, která je jednou ze dvou „skupin“ NPB, lídrem v počtu úspěšných odpalů i ukradených met, což je vzácná ofenzivní kombinace.
„Snad na sebe ale neupozorním jen těmito zápisy. Chtěl bych především ukázat své umění stejně jako v Japonsku, tedy na hřišti,“ hlásí Ogino.
Ke své vizitce neopomene dodat ještě jednu položku. „Ambasador foodtrucku,“ rozzáří se.
„Měl jsem jako malý sen, který jsem si splnil. A nemluvím o baseballu. Jako dítě jsem měl moc rád sladké brambory a můj kamarád si pronajal celé pole, aby je tam mohl pěstovat. Já tomu propůjčil jméno a tak vznikla Ogi Farm, k níž se váže pojízdný stánek, který našel místo před stadionem na domácích zápasech Lotte Marines. Zkrátka jsem si vysnil, že budu jednou vařit a prodávat sladké brambory – a to se mi povedlo,“ oznamuje hrdě.
Právě na batátech se dá ilustrovat v Česku těžko představitelná Oginova popularita. Když malá farma s foodtruckem a prodejem přes internet zorganizovala den s Takašim, vypravilo se několik desítek Japonců užít si s baseballistou odpoledne. O tento zážitek přitom probíhala losovací loterie.
„No počkat, jsou u vás vlastně sladké brambory k dostání? “ zarazí se během vyprávění. „A říkáte tomu batáty? To se budu muset naučit,“ reaguje.
Natěšení i úzkost
S učením bude mít rozhodně plno práce. Ogino totiž nemluví anglicky a brněnská štace pro něj představuje první zahraniční zkušenost.
„Je to pro mě velký krok a právě angličtina je pro mě aktuálně tou největší výzvou. Intenzivně na tom pracuji,“ popisuje. „Celá tato cesta je pro mě velká neznámá a přiznám se, že je mi z toho i trochu úzko. Zároveň se ale také moc těším,“ hlásí rodák z prefektury Nara.
Co vlastně hráč jeho kalibru pohledává v Česku?
„I když je mi čtyřicet, cítím, že bych se ještě mohl posouvat. A také bych rád oslavil titul. Sice mám psaný ten japonský z roku 2010 s Marines, ale oslavy jsem si vůbec neužil, protože jsem byl zraněný,“ vysvětluje.
Draci přitom touží po sedmadvacátém ligovém primátu, čímž by vyrovnali legendární New York Yankees z americké MLB.
Ogina jim „dohodil“ Kenšoku Takubo, který v Brně hrával za konkurenční Hrochy. „Ale když jsem uvažoval, kam by Takaši mohl v Česku jít, tušil jsem, že Draci jsou jediná reálná varianta,“ podotýká.
Zranění, které Ogina připravilo o mistrovské veselí, nebylo v jeho kariéře ojedinělé. Ale právě návraty po zdravotních útrapách mu prý dělají největší radost. „Jsem na sebe v tomto ohledu hrdý, že jsem se nevzdával,“ oznamuje.
A přidává historku, jak se jednou vracel po dlouhé pauze. Přestože nastoupil jen jako náhradní běžec na metách, fanoušci mu zapěli chorál, který je určený pro hráče mířícího na pálku. „Obrovsky mě to dojalo a je to možná můj nejsilnější baseballový zážitek,“ svěřuje se Ogino.
Dlouhé chvíle v Brně si plánuje zkracovat vařením. „Sushi ale ode mě spoluhráči nedostanou, neumím ho. Jinak vařím hrozně rád. Držím se hlavně domácí japonské kuchyně, kterou ostatním rád ukážu,“ předesílá.
Jinak prý bude zároveň klasickým asijským turistou, neboť si do Evropy bere i manželku se synem. „Mám moc rád památky a také si je fotím, takže se asi nebudu odlišovat od stereotypu Japonců,“ směje se.





































