Přála bych to každému vrcholovému sportovci," říká nadšeně Aneta Pechanová. "Klepaly se mi na stupních vítězů kolena, měla jsem tep snad 180 a měla pořád potřebu něco říkat. Byla jsem nervóznější víc než při závodě. Teď už jsem klidnější a už mi došlo, že stříbrná medaile je opravdu moje," usmívá se.
Francouzskou halu v Chartrés si zamilovala na celý život. V den D, kdy Češky nastupovaly do finále, ji reprezentační kouč poslal na finiš štafety. V silné konkurenci se od našich závodnic nic velkého nečekalo.
Aneta PechancováDvacetiletá rodačka z Trutnova a reprezentantka České republiky v plavání. Je několikanásobnou mistryní v žákovských i dorosteneckých kategoriích Získala i domácí mistrovský titul v dospělých na krátkých tratích Má za sebou starty na mistrovství Evropy a světa v krátkém i klasickém bazénu. V listopadu 2012 zažila největší úspěch kariéry, když s českou štafetou na 4x50 metrů vybojovala stříbro v ME ve Francii. |
Jenže po třetím úseku připlavala mladičká Lucie Svěcená na prvním místě. Pechancová po očku ještě zkontrolovala pozici ostatních. Pak už skákala do bazénu.
"Tak velký závod jsem jela poprvé v životě. Nervózní jsem byla," popisuje pocity. Dav diváků bouřil, skandoval a povzbuzoval. "Pohltila mě euforie. Řekla jsem si, že musím jet, co to dá, a musím zlato udržet, děj se vůle boží," netají.
Krátce potom, co se vrhla za cílem, však znejistěla. "Lucka mi nedohmátla úplně ideálně, takže jsem se hrozně bála, že jsem skočila do vody dřív. Prvních dvacet metrů mi hlavou běželo pár sprostých slovíček," směje se. Přesto svižně pokračovala a na 25 metrech obracela první.
Na dálku ji v tu chvíli u televize povzbuzoval osobní kouč Pavel Pokorný. "Byly to hrozné nervy. Když jsem viděl obsazení štafet na kraulařském úseku, tipoval jsem to na páté místo," říká Pavel Pokorný.
Když zjistila, že dohmátla svým časem 24,76 vteřin pro stříbro za vítěznými Dánkami, vytryskl gejzír radosti: "Hrozně jsem si cenila toho, že jsme za sebou nechaly Francouzky. Porazily jsme nejprestižnější sestavu, kterou mohly nabídnout." "Ten čas je skutečně vynikající," potěšilo i kouče Pokorného.
Ten hned po závodě vykřikoval radostí. "Ječel jsem štěstím," pokračoval.
Pak už mu zvonil telefon a na druhém konci slyšel dojatou Pechancovou. "Hned jsem blahopřál, ale vlastně jsem nic neslyšel, protože se tam děvčata ohromně radovala," říká.
"Jo, je to tak. Ale měly jsme hrozně málo času po závodě mezi vyhlášením. Takže jsem se potřebovala rychle podělit o radost," přidává se Pechancová.
Plavkyně Aneta Pechancová (vpravo)
Kouč má na jejím úspěchu velký díl. Během šampionátu přišly dvě krize, když se ve třetím z pěti vystoupení nepodařilo Pechancové postoupit z rozplaveb na 50 metrů volně.
"To bylo údolí slz," vysvětluje Pokorný. Zafungoval a na velký závod ve štafetě ji dal psychicky dohromady. "Tahle Evropa byla vážně plná emocí - pozitivních i negativních. Taky proto to byl tak silný zážitek," pokračovala.
Medaile je odměnou za píli a také za nepovedenou kvalifikaci na olympiádu, po níž toužila. Odměnil ji také její mateřský oddíl. "Dostaly jsme obrovský dort a byly tam i zástupy dětí," říká překvapeně.
Příští rok může zamířit na ME do Barcelony. Zamíří ještě výš?
