Jako hráč se zúčastnil tří olympijských her, tentokrát Petr Koukal doufá, že z pozice předsedy svazu bude moci v Tokiu sledovat své nástupce.
Právě účast na odloženém sportovním svátku je pro české badmintonisty velkou výzvou. A zároveň i snem.
„Všichni naši elitní reprezentanti mají šanci uspět,“ je přesvědčený Koukal. „Věřím, že se minimálně jednomu podaří vybojovat určitý počet bodů, který zajišťuje účast na hrách.“
První turnaj, ve kterém je možné získat cenné body do žebříčku, začíná 2. března v Basileji, ten poslední 11. května v indickém Novém Dillí. Celkem by jich mělo být sedmnáct.
Badminton s novou tváří Do nového roku s novým logem. Český badmintonový svaz po letech změnil grafickou podobu. „Smyslem je zaujmout logem a identitou, která začne vytvářet příběhy,“ říká předseda Petr Koukal. Nové logo s nápisem „bad“, tedy zlý, má působit rebelsky, svěže a moderně. „Vyslali jsme signál, že badminton se profesionalizuje a že na to jdeme hravou cestou,“ uvedl Tomáš Urbánek, předseda marketingové komise svazu. |
Pokud se tedy všechny vzhledem ke složité době uskuteční.
„Dokud se nezačne hrát, tak není nic jistého,“ ví Kateřina Tomalová, jedna z českých nadějí. „Je otázka, jaké turnaje se odehrají. Doufám, že země jsou na to už lépe připravené.“
Jedním z kvalifikačních podniků pro olympijské hry bude i brněnské mezinárodní mistrovství České republiky, které je naplánované od 18. do 21. března.
„Beru to jako velkou šanci pro naše hráče urvat body,“ věří Koukal. „Zároveň to je pro český badminton šance přitáhnout velká jména.“
Česko má k dispozici jen jedno postupové místo v obou kategoriích, navíc se v tuto chvílí žádný z reprezentantů nenachází na postupové pozici.
Badmintonisté ale doufají, že se to změní.
„Šance na postup určitě je,“ říká Tomalová. „V tuhle chvíli jsme sice pod čarou, ale rozdíly mezi hráčkami, co jsou před námi, jsou malé.“
Právě ona je k vysněné metě, která znamená 38. příčku v kvalifikačním žebříčku, blízko. „Vím, že některé hráčky končí kariéru, takže reálně jsem na 42. místě,“ počítá.
V podobné situaci je i Milan Ludík. „Jsem těsně mezi prvními náhradníky,“ líčí. „Věřím, že jak se to minule nepovedlo, teď to vyjde. Olympijské hry jsou odmalička mým obrovským snem.“
Nejen snem, ale i takřka rodinnou tradicí.
Jeho sestra Kristina Gavnholt se už pod pěti kruhy představila třikrát – v Pekingu 2008, v Londýně 2012 a v Riu 2016. „Chtěl bych to dotáhnout a získat pro naši rodinu čtvrtou olympiádu,“ říká Ludík.
Na svého otce Tomasze, který se účastnil her v Barceloně 1992, by chtěl navázat i Adam Mendrek. A šanci na letenku do Tokia má i Tereza Švábíková.
 |
Jako předseda svazu sleduje počínání českých hráčů i Koukal. Badmintonovou raketu sice před čtyřmi roky odložil, loni se však ke svému milovanému sportu vrátil v nové roli.
„Nechtěl jsem být jako většina těch, kteří, když je něco špatně, jenom remcají. A pak když mají šanci něco změnit, tak nic neudělají,“ vysvětluje.
A tak se činí.
„Snažíme se přenastavit spoustu věcí. Velkou změnou projde systém přípravy mládeže,“ popisuje. V plánu je vybudování jednotné struktury přípravy a vznik sportovních center, z nichž by vzešli noví reprezentanti.
„Vidím na turnajích, že děti jsou ve čtrnácti nebo patnácti letech talentovanější než jsem byl já v tomto věku. Jsem přesvědčený, že i tady může vyrůst olympijský vítěz. Sám cítím nenaplněný potenciál a nechci, aby děti zažily něco podobného,“ dodává Koukal.
