Paradox ceskeho badmintonu. Ti nejlepsi, jen proto, ze nevyhazovali zbytecne penize, at sve, svazove, nebo sponzoru, zde nejsou zmineni. Proste neobjizdeli po svete turnaje pochybne kvality, kere jim po vykonnostni strance nic nedaly, jen nadeji na snadno ziskane body. A i toho nebyli schopni vyuzit. Ti, co zde nejsou citovani, at Louda, O. Kral ci Svabikova, na sobe pracovali a zminene, znacne prevysuji. Nejen na nekolika MR, ale i v prime konfrontaci. Pokud se ale na olympiadu nejaky badmintonista z clanku podiva, tak tam s jistotou bude jen jako turista, ale uz ne jako rovnocenny souper a dustojny reprezentant. Proste si jen pojede splnit svuj sen, podobne jako kdysi Koukal, ktery si tam jezdil jen uzivat a bez jedine vyhry koncil vzdy jako uplne posledni.

Problém je v tom, jak jsou nastavená pravidla pro postup na OH. Prostě je potřeba někdy objíždět i ty turnaje "pochybné kvality". Je to podobné jako v tenise, kdy se taky kvalifikuje na základě žebříčku.