Mendrek jako své sportovní vzory uvádí fotbalistu Cristiana Ronalda a machra bojových sportů Conora McGregora. Což jsou chlapíci vzbuzující kontroverze. „Ne, že bych si z nich bral ve všem příklad, ale líbí se mi jejich cesta. Jsou pro mě motivace, vzhlížím k nim,“ přibližuje.
Aby uspěl, potřebuje stejně jako jeho idoly náturu bojovníka. V jeho oboru totiž vládne krutá konkurence. V Česku – a Evropě obecně – badminton až tak hluboké kořeny nemá, v Asii byste však těžko hledali populárnější individuální sport.
„Posouvat se výš je čím dál těžší, Asiatů je čím dál tím víc. Všichni hrají ten stejný styl a pro nás Evropany je to pokaždé výzva. Výhra nad nimi je vždycky nejsladší, ale není moc Evropanů, kteří by je pravidelně poráželi,“ líčí Mendrek.
„Je to hodně o taktice, ale ještě víc o hlavě. Evropané proti nim jdou většinou na kurt s tím, že prohrají.“ I proto v první světové dvacítce najdete pouze čtyři zástupce starého kontinentu, což je v globálních sportech ojedinělý jev. Sám Mendrek drží jako aktuální česká dvojka za Milanem Ludíkem 117. pozici.
Zároveň se však v redukovaném žebříčku poprvé protlačil mezi 64 vyvolených, kteří si příští týden zahrají v Glasgow mistrovství světa. „Jsem obrovsky natěšený. Setkám se s hráči, které na turnajích jen tak nepotkám,“ vyhlíží muž hrající za extraligový tým Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.
Dobře přitom tuší, že jeho účast v turnaji se může smrsknout na jediný duel. V prvním kole totiž narazí na Angličana Rajiva Ousepha, mistra Evropy a světovou dvacítku. „Optimisticky samozřejmě říkám, že jedu vyhrát. Ale u nás to není jako v tenise. Porazit někoho, kdo je o tolik výš, se stává třeba jednou za deset let,“ připouští Mendrek. „Musím být realista, ale také tam nejedu se sklopenou hlavou. Chci odvést to nejlepší a udělat mu to co nejtěžší.“
A když to nevyjde? „Zpáteční letenku mám až na čtvrtek, takže se budu koukat na zápasy těch nejlepších,“ plánuje svěřenec trenéra Stanislava Kohoutka. Mentora a manažera mu dělá trojnásobný olympionik Petr Koukal. „Máme spolu skvělý vztah. Zná mě odmalička a ví, jak reaguju. Hodně toho prožil a snaží se mi svými radami pomáhat, abych třeba nedělal stejné chyby,“ popisuje Mendrek.
Ovšem nejen dobře mířené pokyny jej ženou vpřed. Aby se dokázal prosadit proti extrémní síle z Asie, podstupuje muka jako tamní rivalové. „Hlavní důvod, proč jsou tak dobří, je jejich dril. Denně trénují šest sedm hodin, a když se někdo zraní a vypadne, na jeho místo může nastoupit 30 dalších. Evropské tělo navíc není stavěné na takové dávky ani na jejich klimatické podmínky,“ sděluje Mendrek, jenž přesto na východ vyráží.
„Pro mě je to ideální nanejvýš na měsíc nebo měsíc a půl. Pak už tělo začíná stávkovat a problém je i v hlavě. Člověk je tam sám, v jiné kultuře, od rána do večera je zavřený v tréninkovém centru, takže pak už musí vyjet do Evropy zpátky mezi lidi. Není to žádná sranda, ale takový trénink je pro mě nejlepší.“
I díky němu se upíná k příští olympiádě v Tokiu. „Je to nejvyšší meta v našem sportu a pro mě osobně je to magnet. Udělám maximum, abych se tam dostal, a stoprocentně tomu věřím,“ hlásí syn Tomáše Mendreka, který si pod pěti kruhy zahrál v Barceloně 1992.
