Kromě házenkářského umu zaujaly v aktuálním ročníku také na sociálních sítích.
„Se spoluhráčkou jsme založily TikTok, protože jsme viděly, že ostatní kluby mají účty taky. Chtěly jsme se ukázat, tak jsme si řekly, že to zkusíme. Už jsme od klubu dostaly i nějaké dárečky, zatím se nám na sítích daří,“ líčí pro iDNES.cz v útrobách házenkářské haly Anna, která vtipné skeče povětšinou vymýšlí i natáčí.
U jednoho šotu, jenž vtipně demonstruje, jak jsou občas házenkářská křídla v mezihře opomíjená, posbíraly Zoračky téměř půl milionu zhlédnutí. „To je naše nejúspěšnější video, u ostatních máme pod sto tisíc,“ upřesňuje.
Před kameru častokrát postaví také svoji starší sestru: „Ona tam totiž vždycky chce být,“ směje se Anna. „Ne, mně to vadí!“ opáčí s nadsázkou vedle sedící Klára.
„Ale ne, baví mě to. Já jsem pro každou srandu, takže mi nedělá problém se angažovat. Pokud je fajn námět, nikdy nejsem proti zúčastnit se,“ přidává. A obě se shodují, že na internetovou tvorbu přibývají pozitivní ohlasy, a myslí si, že díky tomu se olomouckému celku daří dostávat na domácí zápasy i fanoušky z řad náctiletých.
Ségra ráda mlátí lidi
Ve druhém nejvíckrát zhlédnutém videu – anketě o tom, koho by Zoračky poslaly do reality show Love Island – se Anna zazubí do kamery a poví: „Kláru. Měla bych od ní měsíční pauzu, detox by mi prospěl.“
Jak sestry zvládají, že spolu bojují o pozici levého křídla? „Bereme se jako zdravou konkurenci, ale přejeme si a snažíme si navzájem pomáhat,“ podotýká přesvědčivě Anna.
„Třeba když ségra na tréninku nedá ze tří střel gól, řeknu jí, ať nestřílí jen nahoru, ale vyzkouší to například kolem pasu nebo dolů. A ona řekne: Máš pravdu, neuvědomila jsem si to,“ povídá mladší křídelnice.
Sourozenecké zápolení prý už dávno přebíjí vzájemná motivace s podporou. „Měly jsme maximálně jeden nepříjemnější spor, ale všechno jsme vyřešily,“ svěřuje se Anna.
„A to možná ani nebylo kvůli házené. Na hřišti i tréninku jsme v pohodě. Úplně. Jo, jsme konkurentky, ale maximálně se podporujeme. Vůbec si nedovedu představit, že bych sestře házela klacky pod nohy. Jedna přeje druhé, a pokud se jedné někdy nezadaří, musí pro ni být druhá oporou,“ má jasno Klára.
V Zoře působí obě už od žákovských kategorií, když přestoupily z Litovle. K házené mají předpoklady, neboť i táta Josef býval házenkář, máma Petra zase volejbalistka. „Myslím, že Klárka začala s házenou díky taťkovi, že?“ ptá se Anna.
„Jo, přivedl mě k tomu, pak nás obě trénoval. Mamka sice chtěla, ať hrajeme volejbal, vystřídaly jsme toho spoustu, ale nejvíc nás chytla házená,“ dodává Klára. U Kubálkových se tak zkoušel tenis, florbal, fotbal, volejbal, a dokonce i ping-pong.
„Ale vždy to bylo tak, že jsme dělaly házenou a něco k tomu. Byla jsem i na pár trénincích volejbalu, ale sekla jsem s tím. Zatímco na házené jsme měli v Litovli skvělý kolektiv a byla to taková druhá rodina, na volejbal jsem kvůli lidem chodila nerada,“ vysvětluje Anna.
„Navíc už jsem v házené byla vyhraná. A je to víc kontaktní, což mi vyhovuje,“ říká Anna. „Jo, ona totiž ráda mlátí lidi,“ směje se Klára.
A když obě kolem patnácti let zjistily, že v házené mohou dosáhnout i reprezentační úrovně, ujistily se, že tohle je ten pravý sport. Starší Klára už zapsala tři starty v seniorské reprezentaci, mladší Anna na podobnou příležitost čeká, nicméně v juniorském výběru dlouhodobě patřila mezi opory. Navíc už nakoukla i do národního áčka, v říjnu absolvovala přípravný kemp, jenže před dalším ji skolila nemoc.
„Mě nominace překvapila, protože máme v Česku obrovsky kvalitní křídla. Za pozvání jsem byla ráda, ale musela bych ještě hodně zapracovat, abych se mohla v reprezentaci ukazovat pravidelně,“ cítí Klára.
Letos se navíc Olomoučankám tolik nedaří, a tak reprezentační trenéři sahají raději mezi výše postavené týmy v MOL Lize.
„Řekla bych, že úroveň juniorské reprezentace je srovnatelná s tím, co hrajeme v lize, protože hodně holek už v juniorském věku působí v nejvyšší soutěži, takže to není tak velký skok. Ale se seniorským nároďákem se to nedá srovnávat, to je úplně jiný level a až tam se ukáže, jestli na to máš,“ je si jistá Anna.
Zahraničí? Nejdřív po škole!
Táta Josef o sesterském vztahu prohlásil, že se Anna snažila už odmala vždy vyrovnat starší ségře, kterou považovala za vzor. „Myslím, že to tak je pořád. Tím, že sestra už hrála za dospělou repre a já ne, mám furt co dohánět,“ míní Anna.
Obě sestry se nyní kromě házené věnují studiu na Univerzitě Palackého, i proto na dotazy o vysněném angažmá reagují zdrženlivě. „Teď je primární dostudovat bakaláře, pak uvidím, co bych měla za nabídky. Musím se ale ještě vyhrát, je těžké skočit po hlavě do zahraničí. Myslím, že v mladém věku je potřeba se zlepšovat tady, zvlášť pokud máte tu možnost. Vím, že některé holky odešly v mladém věku do zahraničí, neprosadily se, seděly na lavičce a akorát plnily individuální plány. Pak z toho měly jenom psychické problémy,“ podotýká Klára.
Anna dodává, že ona by se rozhodovala až podle konkrétní nabídky, každopádně po studiu by se zahraničí nebránila ani jedna ze sester. Není přitom nezbytné udělat mezikrok v podobě přestupu do lepšího českého klubu, například Magda Kašpárková přestoupila ze Zory přímo do Německa.
Opakem je Natálie Kuxová, která momentálně působí v Mostě, kde studuje a zároveň touží po tom vyházet si prestižnější angažmá za hranicemi. Během svých sezon v Zoře platila za velkou tahounku týmu.
Teď se přizpůsobím já. Házenkářka Kašpárková míří s přítelem do Německa![]() |
„Myslím, že po jejím odchodu se role lídra rozložila do celého týmu. Je sice pravda, že na přípravném kempu před sezonu nám trenérka řekla, že budeme obě patřit k oporám, ale myslím, že teď se zapojuje více lidí, kdežto dřív to stálo jen na Natce. Všichni teď musí být pořád v zápřahu,“ přemítá Klára.
Finále? Do dvou či tří let
Do konce základní části ligy schází tři kola. Další mač má Zora 22. února, na vlastní palubovce přivítá slovenskou Šaľu. Hanačky jsou aktuálně pátým českým celkem, přičemž do play off díky změně formátu postupuje hned šestice nejlepších tuzemských týmů.
Malínkova doba bronzová končí. Olomoucké házenkářky dostanou nového kouče![]() |
Na rozdíl od loňska by se tak letos Olomoučankám mělo podařit kvalifikovat se do vyřazovacích bojů. „My chceme co nejdál, uvidíme, jak to půjde teď v závěru sezony,“ povídá Klára.
„Po zimní přestávce jsme především chtěly začít vyhrávat, což se nám předtím nedařilo, máme celkem mladý tým. Na podzim jsme dostávaly většinou přes třicet branek, to je hodně, ale neustále na obraně pracujeme. Ambicí je play off, teď je to reálné, pak bude záležet, kam až se posuneme,“ pokračuje Anna. V jarní části si Zora vyšlápla na mistryně z Mostu, doma porazila i nadupanou Slavii.
Zrod senzačního skalpu Mostu: Ryjte pusou po zemi a umřete tam!![]() |
Medaili získaly hráčky Zory naposledy v předminulé sezoně, ještě s koučem Liborem Malínkem dokráčely podruhé v řadě k bronzu. Ještě než Malínek předal tým koučce Lucii Fabíkové, měl přání dostat se do finále, prvního od roku 2009. A po loňském nezdaru, kdy Zora ani nehrála play off, zakončují sestry Kubálkovy povídání slovy: „Do dvou tří let je finále reálné.“
S novou trenérkou přišel teror, žertují házenkářkyUž je to druhá sezona, co olomoucké házenkářky vede v československé MOL Lize trenérka Lucie Fabíková, bývalá reprezentantka a hráčka, jež prošla německou či norskou ligou a třikrát byla zvolena nejlepší českou házenkářkou. Na šéfovské židli vystřídala dlouholetého kouče Libora Malínka. „S paní trenérkou Fabíkovou přišel větší teror,“ směje se Klára Kubálková. „V čem přesně? Po všech stránkách! Působila v reprezentaci, zahraničí, dost házené rozumí a to, co ona prožila a co jí fungovalo, se snaží přenést na nás,“ vysvětluje křídelnice Zory. Koučka Fabíková se netají tím, že lpí na velmi náročném fyzickém stylu hry. „Vtloukám holkám do hlavy, že je fuk, jak zápas dopadne, ale chci, ať se soustředí na sebe, ať přijdou na střídačku úplně vyčerpané. Doslova jsem jim řekla, že chci, ať ryjí pusou po zemi a na palubovce umřou,“ prozradila koučka iDNES.cz po nedávné výhře nad Mostem. „Velký rozdíl je v tom, že jsme zrychlily hru. Taháme to více dopředu. Navíc je teď klub více profesionální. Máme kondičního trenéra či specialistu na obranu. Tréninky jsou náročnější,“ všímá si také Anna Kubálková. „Proti panu Malínkovi nemůžeme nic říct, je to fajn kouč i chlap. Vždy nás dostal do play off, ale teď tu máme jiný režim, náročnější, předtím to byla víc pohoda,“ usměje se její sestra Klára. Fabíková ovšem má ještě co dělat, aby dorovnala Malínkovy bronzové medaile, jedno stříbro a finále v Českém poháru. |