„Bylo to pro mě příjemnější než sedět na tribuně,“ svěřila se Anežka Paloudová v národním dresu napnutém k prasknutí. „Pohyb mi spíš dělá dobře, než že bych ho nezvládala.“
Stejně jako její nastávající, i ona je kajakářka, reprezentantka, olympionička. Že čekají potomka, oznámil sympatický pár v lednu. A jak se blíží porod, starostlivý Dostál je možná nervóznější než jeho přítelkyně. Však před Račicemi hlásil, že jakmile by to přišlo během šampionátu, hodí pádlo do vody, vezme klíčky od auta a bude spěchat do porodnice. Závod nezávod.
Pusa na bříško, skok do vody. Dostál o bronzu: Je fajn, makám míň než loni |
„Mám u sebe radši neustále telefon, kdyby náhodou,“ vykládal zlatý z loňských her v Paříži. Mistrem Evropy se doma nestal, ovšem ani mistrem světa v jízdě do porodnice.
„Já byla připravená, že můžu z Račic rovnou do nemocnice, ale tušila jsem, že by se to stát nemělo,“ uklidňovala svoji lásku i okolí Paloudová. Těhotenství prý její psychiku ovlivňuje méně než jiné rodičky. „Asi jsem o něco emotivnější než normálně, ale já umím být dost přecitlivělá i bez těhotenství. Takže nevím, jestli se to vyloženě projevuje. Ale jsou momenty, kdy si říkám: Proč se takhle vlastně cítím?“
Termín má v červenci, přesný den neprozradila. „Ono se to neustále mění, jednou týden dopředu, pak dva zpátky. A taky nechci čelit nátlaku, dotazům, jestli už...“
Zato Dostálovy termíny známé byly: v sobotu evropské závody na kilometru a pětistovce, v neděli pětikilometrová šichta. Výsledky: čtvrtý, třetí a osmý.
„Doufám, že ho naše očekávání na vodě negativně neovlivňovalo. Pepa to prožívá. Vždycky když šel na start, vyhrnula jsem si tričko a nechala ho dát pusu břichu. Takže i to miminko mu přálo hodně štěstí,“ usmála se vystudovaná architektka.
I Dostál jejich rituál popisoval stejně nadšeně: „Při závodě na blížící se porod úplně nemyslím, ale před ním určitě. Anežka se za mnou staví, dám pusu přes břicho miminku a jdu na start.“
Když v sobotní odpolední jízdě vybojoval bronz, políbil kulaťoučké bříško i po závodě před fanoušky. Smáli se i dojímali, zjihli. „Jsem rád, že při mně snoubenka stojí. Že mi přijela zafandit, ačkoli je v pokročilém těhotenství,“ potěšilo rodáka z Prahy.
Šestadvacetiletá nastávající maminka se nebála, že by stres mohl uspíšit radostnou událost. „Ale přiznám se, že jsem byla nervóznější, než kdybych závodila sama. Na druhou stranu jsem to zvládala docela dobře, co se týče veder. Všichni mě varovali: V tom horku budeš trpět! Měla jsem docela strach, ale cítila jsem se podobně, jako kdybych těhotná nebyla. Prostě bylo horko.“ A to ještě šlapala na kole podél břehu, když její budoucí manžel a Sportovec roku 2024 závodil.
Fuksovi se o zkratu zdálo, pak zezlátl: Chtěl jsem ukázat, kdo je tady šéf! |
„Měla jsem radost, že můžu jet s Josefem podél trati. Cítím se líp, když se jdu na kole volně projet anebo když si sednu na vodu, než když celý den nedělám nic.“
Dostál toho na jaře nedělal tolik jako loni před olympiádou v Paříži, proto výsledky z Račic přijal s pokorou. „Bylo by divné, kdyby mi to šlo stejně dobře jako loni, když jsem letos mnohem míň makal,“ mrkl. „Že se mi podařilo urvat medaili, udělalo obrovskou radost nejen mně, ale i fanouškům. A že jsem byl dvakrát těsně za soupeřem? Asi si štěstí schovávám na důležitější závody jako mistrovství světa nebo olympiádu. Nemůžu ho mít pořád.“
Bronz i tak získal. A zlatíčko vyhlíží.
