Před nějakou dobou už sice ohlásil odchod do sportovního důchodu, jenže když se objevila nabídka na výpomoc u Gladiátorů z Vysočiny, dlouho se Jan Dundáček přemlouvat nenechal.
Aspoň na čas tak znovu naskočil do zápasového kolotoče nejvyšší domácí soutěže v americkém fotbale. „S Jihlavou už jsem jednal loni, ale bylo to spíš v rovině možnosti. Teď se Gladiátorům zranil quarterback, tak jsme to znovu zaktivovali a dohodli se,“ vysvětluje šestatřicetiletý rodák z Prahy, který je považován za žijící legendu amerického fotbalu v České republice.
Za sebou máte zatím jeden zápas, v němž Gladiátoři vyhráli na hřišti brněnských Sígrs 38:0. Jaký jste měl z týmu pocit?
V zásadě splnilo utkání moje představy. Samozřejmě bylo cítit, že vstupuju do nového týmu, ale kluci jsou tady šikovní a všechno si sedlo. I když je taky potřeba dodat, že jsme hráli proti jednomu z těch slabších soupeřů v rámci české ligy.
Jan DundáčekŠestatřicetiletý rodák z Prahy začal s americkým fotbalem zhruba v šestnácti letech. Předtím ovšem zkoušel i další sporty, například fotbal nebo vodní pólo. Jeho úspěšná kariéra je spojována především s klubem Prague Black Panthers, zahrál si ale i za Znojmo. Nyní působí na Vysočině. Celkem sedmkrát byl vyhlášen nejlepším hráčem tuzemské ligy. V civilním životě pracuje jako realitní makléř. |
Ti těžší teprve přijdou...
Přesně tak, proto přidáváme v tréninku a musíme přidávat i v zápasech.
Vaše působení v Jihlavě je nějak časově omezeno, nebo zůstane až do konce sezony?
V podstatě se domlouváme z týdne na týden. Zranění Ryana Pahose se lepší, rehabilitace fungují dobře, takže se uvidí, co bude až se úplně uzdraví.
Sledoval jste loni cestu Gladiátorů za historicky prvním vítězstvím v Czech bowlu?
Dokonce jsem jejich zápas s Lions komentoval pro Českou televizi.
Prostředí stadionu v Jiráskově ulici v Jihlavě už tedy znáte?
Určitě. A musím říct, že je tam vždycky moc hezká atmosféra. Taky pár kluků z týmu znám, někteří byli moji spoluhráči a už zase jsou, takže to nebyly úplně cizí tváře. On taky ten rybník amerického fotbalu v Česku není zas až tak velký.
Proč jste si vlastně kdysi vybral za svůj sport číslo jedna právě americký fotbal?
Já dělal všechno možné. Začal jsem u normálního fotbalu, pak chvíli vodní pólo a třeba i lakros. Jenže pak spolužáci ze střední začali s americkým fotbalem, mě to chytlo a už nepustilo.
Já a zahraničí? Nikdy se mi nechtělo moc cestovat, jsem takový typický český Honza.
Zřejmě jste ale tehdy netušil, že z vás jednou bude tuzemská legenda amerického fotbalu...
To mě určitě nenapadlo. A vlastně, abych řekl pravdu, tak to teď ani nějak zásadně neprožívám.
Kde jste bral inspiraci a chuť se zlepšovat? Sledoval jste například filmy s tematikou amerického fotbalu?
Sleduju je pořád, i když samozřejmě mnohem víc kdysi, když jsem byl mladší. A některé jsou vážně zajímavé.
Až natolik, že jste dostal chuť vidět nějaký zápas NFL na vlastní oči přímo v Americe?
Přes Ameriku jsem pouze přelétl, když jsem byl v Kanadě. Nicméně NFL jsem na vlastní oči opravdu viděl, ovšem v Londýně.
 |
Vy sám jste ale v zahraničí nikdy nehrál, mám pravdu?
Je to tak. Třeba můj dobrý kamarád Pepa Fuksa, se kterým jsem se teď v Jihlavě znovu potkal v jednom týmu, šel kdysi za kariérou do Evropy, jenže já jsem takový typický český Honza, kterému se nikam nechtělo jezdit. (usmívá se)
Když už jste zmínil Josefa Fuksu, tak s ním jste se před třemi lety potkal i ve Znojmě. A vlastně i tehdy to bylo už poté, co jste oznámil konec kariéry...
Máte pravdu. To bylo tak, že jsem hrál za Black Panters, kteří chtěli zkusit rakouskou ligu, já byl ovšem přesvědčený, že jako quarterback bych jim v té soutěži až tak nepomohl, spíš bych je mohl trochu brzdit. Proto jsem oznámil konec. Jenže pak se ozvalo Znojmo.
Základní věci fungují, raduje se kouč Gladiátorů z Vysočiny Paulus |
A teď vás v klidu nenechala ani Jihlava...
(usmívá se) Je pravda, že po roce ve Znojmě jsem se tvářil, že už opravdu hrát nebudu, ale když přišla další nabídka, řekl jsem si, že jsem si odpočinul a že si zase moc rád zaběhám po trávníku.
Pokud vím, končit jste se rozhodl i kvůli rodině, takže vám teď dala souhlas?
Samozřejmě, mám milující a chápavou manželku. Navíc, když jsem jí oznámil, že teď budu muset zrušit pár společných víkendů a že se zase chvilku neuvidíme, tak byla celkem nadšená. ( směje se)
Sígry už zkrotili, teď jsou na řadě Aligátoři Gladiátory čeká druhé domácí utkání v rámci nového ročníku nejvyšší české ligy v americkém fotbalu. A tentokrát by už rádi slavili úspěch. V prvním duelu totiž podlehli pražským Lions, tudíž vítězství si zatím vysočinský tým vozí jen ze hřiště soupeřů. V Nitře vyhrál 42:20 a v Brně s tamními Sígrs potom dokonce 38:0, na čemž měla velkou zásluhu i nová posila Gladiátorů Jan Dundáček. „Musím říct, že je to velká čest hrát s Honzou. A bylo vidět, že i jeho to na hřišti baví,“ pochvaloval si příchod zkušeného šestatřicetiletého quarterbacka hlavní trenér vítězného mužstva Ondřej Paulus. Situace před zatím posledním zápasem nebyla pro Gladiátory vůbec příznivá. „Měli jsme náročný týden, protože se nám zranil Ryan Pahos a s Honzou Dundáčkem jsme měli pouze dva rychlé tréninky. Chtěli jsme ale ze sebe oklepat prohru proti Lions, kluci to vzali zodpovědně. Celkový dojem ze hry byl dobrý,“ oddechl si kouč. A dobrý dojem by jeho svěřenci rádi zanechali i v nadcházejícím duelu, v němž se v neděli 8. května v 15.45 rovněž postaví proti Brnu, i když tentokrát budou jejich soupeřem Alligators. „Minulý rok nám zápas s nimi úplně nevyšel, nakonec jsme ho rozsekli až v prodloužení,“ zavzpomínali Gladiátoři před nedělním duelem na loňskou náročnou práci s brněnským soupeřem. Každopádně zraněný Američan Pahos týmu ještě k dispozici nebude, takže se Jan Dundáček poprvé představí i jihlavskému publiku. „Zatím tahle spolupráce funguje, tak snad nám to vydrží,“ svěřil se s přáním hrající generální manažer Gladiátorů Martin Kulha. |
