Jenže lidé ze sportovní branže, kteří u jednání byli, tvrdí: „Ač se to může zdát jako prohra, je to ve skutečnosti velké vítězství.“
Další rozvolnění ve sportu má nastat 26. dubna, měly by se snížit rozestupy |
Po měsících přehlížení mají najednou pocit, že konečně jejich volání po rozvolnění amatérského a mládežnického sportu někdo začíná poslouchat a brát vážně, zatímco předchozí měsíce a týdny zůstalo bez odezvy.
A tak ač svazy už v prosinci vypracovaly manuály, jak bezpečně a organizovaně i v malých počtech sportovat, ač je v posledních měsících modifikovaly, ač tu byly různé iniciativy, tak teprve teď se je epidemiologové prý uráčili otevřít.
Dál sice proti sobě stojí dva světy.
Epidemiologů, kteří by nejraději do května chtěli mít sportoviště na petlici. A svazů, kde zase touží možná až po živelném rozvolnění. Sportovci berou vědce s nadsázkou za novodobé inkvizitory, kteří ale při svém honu jsou odtrženi od reality, protože už teď se mnohde „kacířsky“ sportuje bez pravidel. I přesto se při jednání už jejich oči alespoň střetávají, než aby se jako doposud dívaly na jinou stranu.
Z pohledu sportu je však potíž v tom, že epidemiologové k němu přistupují vedle kultury, obchodu či jiných oblastí jako k další lobbistické skupině, která bojuje o rozvolnění. A v rámci své korektnosti – snad i klidu – mu nechtějí povolit otěže dřív, aby nečelili křiku: „Proč oni, a ne my?“ Navíc je jejich prioritou plné zprovoznění škol, a tak sport i další jsou na telefonu, z kterého zní: „Nezavěšujte, jste v pořadí.“
To je legitimní, stejně jako obava před masivní zelenou všemu a všem. Leč - a nemusí to tak vnímat každý - být fér zcela nejde.
Sportování DĚTÍ má jít ruku v ruce s otevíráním škol, zdejším testováním, neboť ho lze s ohledem na fyzické i duševní zdraví vnímat za nezbytné. My dospělí si klidně na fotbálek i pivo hasící žízeň počkáme.
