Dál totiž platí, že sportovat se může venku jen ve dvou, víc ani ťuk.
„Sportovce bych chtěl oslovit a omluvit se za to řešení,“ řekl ministr v sobotních Událostech.
Dobrá, dá se pochopit, že ministr navzdory svým pátečním slovům nakonec otočil a dal na doporučení odborníků z mezioborové skupiny pro epidemické situace. Dá se pochopit, že i přes klesající čísla nakažených se postavil proti živelnému rozvolňování, které by nastalo, kdyby nám na hřiště do sportujících skupinek vběhl kdokoliv bez roušek a testů.
Ano, byl by to risk, protože ještě nejsme z nejhoršího venku.
Arenberger chce kontakty jen do dvou lidí. I bez nouzového stavu to prý jde |
A dost lidí z branže vědělo, že je to spíš špatně napsané nařízení ministerskými úředníky než vážně míněné uvolnění restrikcí ve sportu.
Jenže nedá se příliš pochopit, proč ministr na hřiště nevpustil alespoň omezenou skupinu předškoláků a školáků z 1. stupně. Tedy ty, které budeme od pondělí dvakrát týdně povinně testovat. Budeme se jim šťourat v nose, analyzovat jejich sliny, ale vyjma toho, že je necháme proběhnout se po školkové zahradě či v roušce za lavicí poslouchat paní učitelku, jim žádný jiný benefit nedáme.
A to je špatně.
Můj syn je předškolák a část kluků z jeho školky chodí - tedy teď už dlouho nechodí - na fotbal. Jenže zatímco společné běhání, hraní jim bude po testech ve školce milostivě povoleno, dokonce si tam smí i čutnout do balonu, tak vypravit se po odpolední svačině na hřiště za licencovaným trenérem už nesmí. A to navzdory tomu, že je paní učitelka v ten samý den ráno prohlásí za negativní.
Jste dál ochotní dodržovat kontakty do dvou lidí i po nouzovém stavu?
Píšu o dětech, ale to stejné se dá přenést na dělníky z fabrik i úředníky z kanceláří, kteří nyní pravidelně procházejí testováním. Je-li k ničemu, respektive bojíme-li se kvůli nepřesnostem jim po jeho absolvování povolit organizovaný sport, pak jak velký smysl ve skutečnosti má?
A tak se dá pochopit naštvaná reakce Miroslava Jansty, šéfa České unie sportu, na čerstvé rozhodnutí ministra zdravotnictví. „Stát opět potvrdil, že si dlouhodobě neuvědomuje přínos sportu pro děti a společnost. Jsme v tomto ojedinělí, protože v Evropě je sportování mládeže a dětí prioritní oblastí. Nepřistupují k němu jako k volnočasové a zbytné aktivitě, jako bohužel u nás.“
