Adventure Race, to je závod pro silné povahy

Chrást - Rozvážný krok, kterému se nikdo nediví. Tak často vypadá chůze po téměř třídenním testu fyzické i psychické odolnosti v přírodním souboji. Vyždímá tělo i duši, ale dodává sebeuspokojení a ze všeho nakonec rozzáří unavené tváře.

Adventure Race, to je několikadenní dobrodružný závod, při kterém jeho účastníci zvládnou spoustu sportů. Sami si určují taktiku.

Mají jen mapu a v ní si zakreslí své tratě. Pak ji z obou stran přelepí průsvitnou lepenkou nebo fólií, aby o ni v dešti nepřišli. "Bez mapy by bylo po závodě," pousmála se Zuzana Kroutilová z Tilaku.

"A podmínkou taky je, aby byl v týmu dobrý mapař." Kdo neumí ze speciální nebo běžné turistické mapy dobře číst, může se více naběhat nebo najezdit na kole či naplavat, nabruslit, napádlovat.

Může být rychlý, ale zdrží se při hledání kontrol. To všechno obnášel i třídenní Czech Adventure Race s centrem v kempu Radava u Orlické přehrady.

Šest etap

1. Orientační běh s plaváním a vloženou jízdou na kolečkových bruslích. Celkem 33 kilometrů
2. Jízda v kanoích na 30 km
3. Jízda na kole 120 km
4. Běh na 50 km s povinným úsekem na kolečkových bruslích o délce 20 km, celkem 70 km
5. Zpáteční etapa na kole 70 km
6. Běh na 40 km s možností přeplavat zátoku a zkrátit si tím cestu

Poznámka: Uvedené kilometry jsou oficiální udané délky. Stává se, že někdo zabloudí a trasu si o dost prodlouží.
Týmy musely najít celkem 41 tajných kontrol a využívaly dvě depa. Vítězný finský Omjakon závod zvládl non-stop za 48:29 hodiny.

Otevřené mistrovství republiky bylo i akademickým šampionátem Česka. Navíc se lezlo po skalách, slaňovalo se nebo jummarovalo, což je výraz pro stoupání po laně s pomocí speciálních spon, které má lezoucí v ruce a posouvá se s nimi po laně.

Nebyl to jen nějaký obyčejný výstup. Lana visela z mostu přes Otavu u Zvíkova a lezlo se z řeky nahoru na silnici. Drsné podmínky přilákaly 18 čtyřčlenných týmů. Čtyři z nich se do výsledků nevešly. Například vyvrácený palec jednoho ze soutěžících hned po třech hodinách souboje a pádu na kolečkových bruslích musel do sádry. Obětavec ještě 15 hodin svému týmu pomáhal, aby zvládl jízdu loděmi.

Pak odstoupil. Když jeden člen týmu závod nedokončí, výsledek jeho celku se oficiálně nepočítá. V každé sestavě musí být alespoň jedna žena. Vítězství letos urvali Finové z týmu Omjakon. "Hned v plavání si udělali slušný náskok," říkal po boji v centru závodu jeden z pořadatelů Jan Smolík. V kempu bylo i depo. Druhé bylo až u Putimi. Finové vyzráli se svou taktikou.

Měli na plavání lehátka a na rukou povolené desky, kterými ve vodě lépe zabírali. "Nemuseli se přezouvat, jen hodili lehátko na vodu a plavali," vysvětloval Smolík. "Taková taktika nás vůbec nenapadla," přiznala Zuzana Kroutilová. Druhý Tilak plaval kraulem a zvolil povolené ploutve, ale musel se na devíti plaveckých úsecích neustále přezouvat.

"Poučili jsme se a příště budeme mít lehátka." Finové získali za čtyři hodiny první etapy náskok 45 minut a ten se pak na Tilak natahoval i na více než dvě hodiny. Nebo se smrsknul na 20 minut. "Bylo to ve třetí etapě na kole," vybavila si Zuzana Kroutilová. Pak ale Tilak hledal skoro hodinu jednu z kontrol a ztráta narostla.

S vítězi Evropského poháru závodí i Uher

Učitelka, obchodník, hasič a mistr dílny. Ve sportu orientační běžec, horolezci, bikeři, in-line bruslaři, běžci a také vodáci.

Prostě co příroda dovolí a co nabízí. To jsou členové týmu Tilak/Opava-Net. Specializují se na expediční dobrodružné závody. Expediční proto, že jsou dlouhé několik dní.

Sestava? Kapitán Marek Navrátil, zároveň mapař, Zuzana Kroutilová, Tomáš Petreček a Aleš Dytrt. Závodí s nimi i Libor Uher, který se nedávno vrátil z úspěšného výstupu i návratu na K2.

 Na Radavu však nepřijel, ještě po těžkém zdolání osmitisícovky odpočívá. Tilak loni i předloni na Radavě vyhrál a letos byl druhý. Stačilo to to na obhajobu vítězství v Evropském poháru. Soutěží společně pět let. Jak řeší krize?

"Dohadujeme se, jestli si třeba nelehneme na chvíli někde do příkopu a neprospíme se," líčí Zuzana Kroutilová. Při chůzi nebo při jízdě na kole v noci spolu často hrávají slovní kopanou. "Na kole se nejsnadněji dostaví mikrospánek," ujistil kapitán týmu Marek Navrátil.

Když se usíná při chůzi, podlamují se kolena a člověk se zase probere. "To neupadnete." Krize se na členech týmu střídají, tak po půlhodině odcházejí a zase se vracejí. V jedné z etap na kole musel Tilak čelit průtrži mračen s kroupami. "Naštěstí jsme našli autobusovou zastávku," vyprávěla Zuzana Kroutilová.

Ale stejně byli promočení a ztratili půl hodiny. Pak pomohly dobré horolezecké větrovky. Výbava je vůbec základ. Nejlepší baterky čelovky jsou podmínkou.

"Jen baterie na takový závod na dvě noci nás vyjdou na 4000 korun," ujistil Marek Navrátil. Boty musíte mít nejméně o číslo větší, protože nohy otečou a puchýře jsou častým problémem. Obuv musí dobře držet a nemůže to být jen nějaká teniska. Tým s sebou musí mít i dostatek jídla a pití. Jakmile někdo zaváhá a dostane hlad, je zle. Hlaďák zdrží ostatní i o několik hodin.

"Pod 20 tisíc korun za závod se v nákladech nedostaneme," říká šéf týmu. Tilak zvládne čtyři až pět startů za rok a jednou závodí i v zimě.