„Je to historicky nejlepší umístění čistě českého týmu,“ cení si 29letý závodník ze Zábřehu.
Na start čtyřdenního závodu se postavilo pětadvacet týmů, každý tvořili čtyři závodníci, z nichž musela být alespoň jedna žena. Hlavní tváří týmu Black Hill je Roman Šinkovský, jenž kromě Davida Jílka přizval také Tomáše Petrečka a bývalou olympioničku v běhu na lyžích Zuzanu Kocumovou, která se v posledních letech prosazuje v překážkových závodech, jako je Spartan Race.
„Pro mě to byla už čtvrtá účast na takovém závodě v Číně. Tentokrát to byla rychlá akce, oslovil mě Roman Šinkovský měsíc předem, že skládá nejsilnější český tým v historii a jestli se přidám, tak jsem kývnul,“ prozradil.
Co je Adventure RaceExpediční závod smíšených čtyřčlenných týmů. Závody Adventure Race (AR) vždy obsahují minimálně tři základní disciplíny - běh, jízdu na kole a pádlování. Mohou obsahovat prakticky libovolné další disciplíny, v závislosti na prostředí, v němž se konají (hory, poušť, ostrov, pobřeží, džungle...). Trvají několik dní nonstop, množství spánku je součástí závodní strategie. Týmy se po celou dobu závodu samy orientují podle mapy. |
Přitáhlo vás dobrodružství?
Je to zpestření před triatlonovou sezonou, která začne za měsíc. A také dobrá kombinace všech disciplín, které dělám, navíc každá etapa měla kolem šesti hodin, což perfektně pasuje do konceptu závodění.
Jaké byly podmínky při závodu?
Závod se konal na jihu Číny v oblasti Baise, která je kousek od hranic s Vietnamem. Čínský komunismus tam dýchá z každé strany, ale organizace a respekt k závodníkům je maximální. Týmy ze zahraničí si vybírají, a když už nějaký pozvou, opravdu si ho váží, takže pro nás přijeli na letiště a během závodu jsme měli i veškerou péči.
V první etapě jste byli šestí a v cíli nakonec o příčku výše. Mohlo to být ještě lepší?
Páté místo, na kterém jsme se drželi od druhé etapy, pro nás bylo překvapení, protože ještě nikdy jsme takový výsledek nezajeli, a proto jsme ani nepomýšleli na vylepšení. Spíše jsme hlídali týmy zezadu, než abychom útočili na ty před námi. Už byly od nás odskočené více. Na špičce byly profesionální týmy poskládané ze závodníků různých národností. První tým byl francouzský, ale je složený z cizinců, druhý byl švédský tým Thule, ve kterém je Helena Erbenová, česká závodnice Xterry, a také Novozélanďané. Po čtvrtých Číňanech jsme byli první tým se závodníky z jedné země.
Jaký vypadal závodní den?
V každé etapě byl většinou těžký trailový běh hodně do kopců s převýšením kolem tisíce metrů, což byly většinou nekonečné schody nahoru dolů, pak mezi skalami nezpevněnými cestami s občasnými průběhy jeskyněmi s pomocí čelovek. Vždy byla i nějaká lanová aktivita, buď jumarování (výstup po laně s pomocí speciálních mechanických svěrek) nebo flying fox, tedy přelanění přes nějakou propast či řeku. Také nechyběl úsek na horském kole v krásných terénech. Zažili jsme i kajak ve dvojicích na dvacetikilometrových úsecích, spojený s průjezdem kontrol. Na zahájení bývá typicky čínská disciplína, tentokrát jsme vezli na vozíku podobném rudlu jednoho člena týmu a střídali jsme se u něj.
Co na vás udělalo největší dojem?
Hlavně příroda. Druhá polovina závodu byla v krásných čajových horách. Rýžová políčka, čajové plantáže a krásná jezera. Příroda byla opravdu úžasná.
Potkala vás nějaká krize?
Mně osobně se krize vyhnuly, u ostatních členů možná sem tam nějaká byla, protože poslední den jsme běželi třicet kilometrů s velkým převýšením. V tu chvíli, když už máte za sebou tři etapy po pěti šesti hodinách a poslední den končí takovým běžeckým úsekem, je to už na morál a rozhoduje hlava. Ale žádné technické jsme řešit nemuseli, asi se na nás usmálo štěstí.
Znamená úspěšný výsledek, že se na příštím závodě sejdete ve stejném složení?
Předběžně jsme se domlouvali, že bychom to možná v září zopakovali, v Číně je takových závodů šest nebo sedm v průběhu roku. Z časového hlediska jsme schopní se domluvit jen na dvou, maximálně třech, takže předběžně jsme se domlouvali, že bychom tam na podzim odletěli znovu.
Před vámi je triatlonová sezona, jaký cíl v ní máte?
Ke konci května jedu do Rakouska do Sankt Pöltenu na polovičního ironmana. Také letos poprvé hostí Česká republika mistrovství světa v dlouhém kvadriatlonu a to bych si rád vyzkoušel. A na přelomu června a července mě opět čeká série čtyř ironmanů ve čtyřech týdnech, tedy Moraviaman, Klagenfurt, Frankfurt a ten čtvrtý si teprve vyberu někde v Evropě.
