Za to všechno se šestadvacetiletý „pavoučí muž“ z Brna, kombinující lezení po skalách se závoděním na umělých překážkách, stal letošním nejlepším sportovcem Brna.
„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že nějaký lezec vyhrává tyto ankety. Možná si diváci a fanoušci už zvykli, ale já pořád ještě ne. Pořád mě to překvapuje,“ řekl s trofejí v ruce.
Anketu Ondra vyhrál pošesté v řadě. Vybrali jsme tedy šest nejlepších momentů z jeho sezony, která pro něho byla v lecčem jiná než ty předchozí.
1. Postup na olympijskou premiéru do Tokia
Nominace do Tokia se od jednoho z nejlepších světových lezců čekala; trojnásobným mistrem světa a celkovým vítězem Světového poháru v lezení na obtížnost Ondra není náhodou. Zadrhl se však na světovém šampionátu, kde se první letenky rozdělovaly, a musel do další fáze kvalifikace na úplném konci sezony ve francouzském Toulouse.
„Tokiu jsem letos podřídil všechno,“ řekl Ondra, který ze svého programu prakticky vyškrtl i lezení po skalách a zdolávání unikátních outdoorových výzev, v čemž jinak vyniká.
„Závěr v Toulouse byl náročný psychicky i zdravotně. Nebudu zastírat, že jsem byl nervózní,“ přiznal brněnský lezec s úsměvem. Únavu a vypětí ještě znásobila kontroverze přímo v Toulouse, kde do osmičlenného finále postoupili i dva Japonci, kteří už neměli mít možnost kvalifikace. Ondra si tedy teoreticky už postupem do finále zajistil letenku na olympiádu, uvolnil se a onemocněl.
Adam Ondra během olympijské kvalifikace v Toulouse
Když pak viděl, jaká tahanice kolem japonských závodníků probíhá, raději i indisponovaný do finále nastoupil a postup stvrdil druhým místem. „Ukázalo se, že dokážu podat výkon i v komplikovanějších podmínkách, což je pozitivní,“ uzavřel si událost pro sebe.
2. Potřetí v životě mistrem světa
Lezení na obtížnost je Ondrovou parádní disciplínou, získal v něm už sedmou světovou medaili a ta letošní ze srpnového mistrovství světa v japonském Hačiódži byla - podobně jako z šampionátů v letech 2014 a 2016 - ze zlata. Třikrát mistrem světa byl v této disciplíně dosud jen Francouz Francois Legrand, jenž kraloval v 90. letech minulého století.
„Upřímně, dneska jsem s tím nepočítal. Byl jsem hrozně unavený. I když jsem se snažil tvářit, že nejsem, tak jsem byl,“ řekl Ondra v rozhovoru po finále. „Ve finále jsem byl smířený, že do toho musím dát naprosto všechno. Udělal jsem minimum chyb, zatímco moji konkurenti jich udělali o něco víc, a já jsem měl možná hodně velké štěstí v rozhodujícím finálním kroku,“ doplnil.
3. Poprvé králem starého kontinentu
Přestože světové tituly Ondra dobývá už od dob, kdy bylo 21 let, ten evropský mu stále unikal. Pětkrát byl na ME stříbrný, a jak přiznal, do skotského Edinburghu v říjnu cestoval s tím, aby hlavně neskončil znovu na druhém místě.
„Líp, nebo hůř, ale hlavně ne druhý. Na ME jsem lezl vždy relativně dobře, ale nikdy jsem nevyhrál, proto byl Edinburgh tak důležitou položkou v mém letošním kalendáři,“ připustil, když bylo po závodě.
Adam Ondra v semifinále mezinárodního mistrovství České republiky v lezení na obtížnost.
Zvítězil před Španělem Albertem Ginésem Lópezem po dominantním výkonu ve finále, v němž vylezl suverénně nejdál. Na finálové cestě se Ondra dostal o sedm bodovaných kroků dál než druhý Španěl, třetí Švýcar Sascha Lehmann byl o jedenáct kroků horší než brněnský rodák.
Nejlepší byl Ondra už v semifinále, díky tomu ve finále lezl jako poslední a mohl si tak být jistý svým prvenstvím. V závěru své cesty už tak mohl burcovat diváky. „Finálová cesta seděla mému stylu, byl jsem si jistý už od prohlídky. Moc jsem si to užíval,“ popsal Ondra, co vzešlo z původní nervozity.
4. Prvenství ve Světovém poháru na obtížnost
Deset let po svém prvním prvenství ve Světovém poháru přidal Ondra svůj už třetí triumf v tomto seriálu. Dovršil ho v čínském Sia-menu, kde potvrdil svoji letošní neporazitelnost v lezení na obtížnost. „Tohle je sezona snů,“ prohlásil tehdy.
Neméně ho potěšilo i celkové 2. místo v hodnocení boulderingu. „Je to disciplína, které jsem se, řekněme, bál. Na olympiádě bude možná tou klíčovou, která v kombinaci může rozhodnout. Tam se nejvíc láme chleba. V obtížnosti se dá daleko lépe odhadnout, kdo vyhraje. V boulderingu je zatím do Tokia kvalifikovaných třináct lezců. Vyhrát může 10 z nich,“ soudí Ondra.
5. Vítězem i díky tréninku v Hangáru
Hned na úvod sezony, v dubnu ve švýcarském Meiringenu, vyhrál Ondra závod Světového poháru v boulderingu. „Stylem lezení se bouldering za poslední dobu hodně změnil. Byl jsem zvědavý, jestli dokážu s mladšími držet krok. Potvrdilo se, že ano. Mám stále svoje slabiny, ale i svoje silné stránky,“ přiznal šestinásobný nejlepší brněnský sportovec.
K upevnění formy mu pomohl i trénink v letos otevřeném specializovaném lezeckém centru Hangár v Brně, který Ondra svým jménem zaštítil, pomohl zde jako designér a rovněž tam postavil některé cesty. To je v boulderingu klíčové; stavěč se může sám rozhodnout, na jakou cestu závodníky pošle. Může jim tedy závod velice ztížit.
Adam Ondra v brněnském boulderovém areálu Hangar.
„Nebýt Hangáru, byl by můj trénink o dost komplikovanější. Pro nový moderní styl, který je v boulderingu hodně dynamický a koordinační, jsou potřeba mimo jiné drahé chyty a hodně prostoru. To zde mám. Dřív jsem kvůli těm velkým boulderovkám, které dnes vypadají úplně jinak než dřív, létal do Tokia,“ podotkl Ondra.
6. Prestižní výhra na náměstí v Chamonix
Náměstí ve francouzském Chamonix mnozí považují za výkladní skříň sportovního lezení. „Je to ta nejprestižnější akce. Závodí se v červenci na náměstí, dívá se více než deset tisíc fanoušků. Atmosféra je nepopsatelná,“ líčí brněnský rodák.
I zde dokázal letos zvítězit, a to - jak jinak - v obtížnosti. Do Světového poháru vstoupil v této disciplíně o týden později kvůli zánětu v levém zápěstí, soutěži v Chamonix však od počátku dominoval.
V nejbližších týdnech se zaměří na zdokonalení lezení na rychlost, kde má největší mezery, a pracovat bude také na zvládnutí koordinace na stěně. „Jakmile lezete rychleji, je koordinace těla trochu jiná. Tomu se budu věnovat,“ vyložil Ondra.
