Špičku levé nohy zaklíníte do úzké štěrbiny, tělo držíte pouze nohama, hlava visí kolmo dolů. Pro většinu populace nepředstavitelná poloha. Jenže pro jeskyni natolik typická. A pro českého lezce Adama Ondru v přelezu stěny, jež pracovně pojmenoval „Project Hard“, natolik potřebná.
„Musel jsem před náročnými sekvencemi dát odpočinout rukám. Takže tahle pozice netopýra pro to byla naprosto ideální,“ vysvětluje 24letý rodák z Brna.
Po loňském zdolání yosemitské stěny Dawn Wall v rekordním čase posunul Ondra znovu hranice lidských možností. V norském Flatangeru zdolal 40metrovou jeskynní stěnu, kterou ohodnotil úrovní 9c. To se dosud nikomu nepovedlo.
„To, co jsem obětoval tomuto projektu, je s Dawn Wallem neporovnatelné,“ říká.
Kde jsou největší rozdíly?
Ač jsem Dawn Wall lezl osm dní, nestálo mě to tolik tréninkového úsilí a času. Cestu ve Flatangeru jsem poprvé navrtal v roce 2013. Už tehdy mi přišla příliš náročná, ale teoreticky možná. Proto jsem ji na pár let zanechal. Poslední dva roky jsem to nosil v hlavě.
Co vás tedy donutilo se k ní znovu vrátit?
Už loni jsem pochopil, že při velkém úsilí v tréninku by to mohlo vyjít. Cítím, že lezu v životní formě, postupně jsem k tomu dozrál.
Přesto trvalo téměř dva roky, než jste ji překonal.
Sedmkrát jsem se vydal do Norska. Kdybych měl spočítat všechny pokusy, bylo jich třeba 150, ale ty opravdové, kdy jsem šel do stěny s tím, že ji zvládnu, pouze dva.
Ten první už na jaře letošního roku. Proč to tehdy nevyšlo?
Nebyl jsem dostatečně silný. Také jsem se lépe připravil na ty nejtěžší sekvence. V jednom místě byla oblá díra, která se nedala příliš udržet. Nakonec jsem tam našel malý krystal, který jsem si nepatrně nechal zarýt do prsteníčku pravé ruky. A najednou to šlo.
Ondra hostem RozstřeluČeský lezec Adam Ondra zavítá v pondělí ve 12.30 hodin do diskuzního pořadu Rozstřel na iDNES.tv. Otázky mu můžete pokládat už teď ZDE. |
Také jste musel viset hlavou dolů v pozici netopýra. To není příliš obvyklé pro lezce, že?
Není, ale zde to bylo potřeba. Moje lezení je hodně specifické, udělám u něj plno neobvyklých pohybů. V převisu jsem se musel obrátit hlavou dolů, zaseknout špičku levé nohy do drobné skuliny. V takové situaci musíte být precizní. Posiloval jsem kvůli tomu šikmé břišní svaly i lýtka.
Po zdolání „Projectu Hard“ se vám draly slzy do očí. Přitom v listopadu na Dawn Wallu jste naopak blaženě křičel. Povězte, co byl větší emoční zážitek?
Norsko sice trvalo 20 minut a byla to výrazně kratší cesta. Ale je pro mě hodnotnější. A to i přesto, že Dawn Wall je mediálně známější a zajímavější.
Dají se vůbec oba výkony porovnat?
Jen těžko. V Yosemitech jsem byl osm dní, byla tam znát únava z pobytu na stěně. V Norsku to bylo naopak náročnější a intenzivní.
Přesto už jste o dva dny později znovu lezl. Vyhlížíte další cíl?
Zůstáváme na severu ještě několik dní. V pondělí jsme si odpočinul, ale v úterý už jsem byl znovu na skále. Zkouším tu něco dalšího.
Prozradíte co?
Je to o něco málo lehčí cesta než „Project Hard“. Určitě to bude znovu výzva, vzhledem k tomu, že tu máme pár dnů, než odjedeme domů. Těžko říct, zda se to podaří za tak krátkou dobu.
Přelezu ve Flatangeru jste zatím dal pouze pracovní název. Stihnete vymyslet pojmenování ještě před návratem do Česka?
Nemám na to žádný deadline. Honí se mi hlavou několik návrhů, pro jeden se rozhodnu v nejbližších dnech.
Může vaše výkony v nejbližších letech někdo překonat? Jste jediným lezcem, jenž zdolal všechny tři cesty 9b+. Nyní jste přidal další stupeň.
Ty klasifikace jsou subjektivní. Žádná stěna se nedá vložit do matematického vzorečku. Vše se porovnává s už existujícíma cestami. Nikdy si vlastně nemůžu být jistý, že je to právě 9c, než to někdo jiný neotestuje. Rozhodně může přijít někdo, kdo mě překoná.
