Na začátku byla hádka dvou mocných mužů, z nichž nakonec svého dosáhnul Dietrich Mateschitz. Na prozatímním konci je skutečnost, že díky Sebastianu Vettelovi a jeho dalšímu triumfu v F1 si miliony lidí strčí do košíku energetický nápoj ve stříbrnomodré plechovce.
Začalo to takhle: Mateschitz, jinak majitel koncernu Red Bull, koupil v roce 2004 za jediný dolar krachující tým F1 Jordan. A když pak vyrazil za tehdejším šéfem FIA Maxem Mosleyem, aby oznámil jméno nové stáje, strhla se rozepře.
"Jak se budete jmenovat?" ptal se Mosley. "Red Bull. Jak jinak." "Počkej, to nejde! Nemůže se přeci stát, aby nápoj porazil Ferrari." "Ale jde."
Co možná nevíte o šampionovi F1  Říkali mu Baby-Schumi. Po svém prvním závodě, který jel ve věku pouhých 19 let a 350 dnů, dostal jako odměnu kojeneckou lahev s mlékem, bryndáček a cumel. Není divu: v Německu mu v narážce na legendu Michaela Schumachera říkali "Baby-Schumi", a tak tým BMW, ve kterém měl v F1 premiéru, vymyslel tento dárek. Hned v prvním závodě Vettel bodoval, což je dodnes rekord. Žádný mladší jezdec to v historii F1 nedokázal. V mládí rebeloval. Vypadá jako neviňátko, ale jako kluk uměl zlobit. Když mu bylo 14, obarvil si hlavu na černo. "Byl to šílený experiment a vypadal jsem strašně," přiznal s odstupem času. Jeho nejtrapnější chvílí v životě bylo, když se při vyučování schoval do skříně, ale učitel ho po půlhodině našel. A nejvíc nařezáno dostal, když v devíti letech s kamarády postříkali auta, která měl prodejce v jeho rodném Heppenheimu připravená k vystavení. Cigareta? Nikdy! Nesnáší nikotin: nejvíc ho prý vytáčejí kuřácké prostory na letištích a nikdy by nevstoupil do zakouřeného klubu. Nenávidí rovněž vrzající boty, dopravní zácpy a ještě kuriozita: bojí se myší. "Myši mi nahánějí vážně strach. Nemám je rád. Nemůžu je ani vidět." Kulturní typ. Miluje seriály Monty Python Flying Circus a Little Britain, skupinu Beatles – a rozbrečel ho film Život je krásný. |
Sám Mosley si už přesně nepamatuje, jak dlouho se takto handrkovali, a byť chtěl, aby drink byl v názvu jen vedlejší, nakonec i přes námitky povolil. Když onen příběh letos vyprávěl, přidal: "Už tenkrát nebylo pochyb, že budou úspěšní. Byli totiž připraveni investovat peníze a získat správné lidi."
Ten příběh dokonale ilustruje, jak vypadá marketingová politika rakouské společnosti i jejího bosse. Tak zaprvé: v projektu musí pracovat jen ti nejlepší. Zadruhé: projekt musí nést jméno Red Bull.
Tak jak to bylo třeba v případě skoku Felixe Baumgartnera z hranice vesmíru, která je považována za jednu z nejlepších – ne-li přímo nejlepší – marketingových sportovních akcí dějin. "Nebyl bych překvapený, kdyby v následujících měsících překonávali prodejní rekordy. Jedná se o akci, která ovládla zprávy, a nikdo ten příběh nemohl vyprávět, aniž by zmínil Red Bull," uvedl Ben Sturner, šéf marketingové agentury Leverage Agency.
Jak je jméno v názvu důležité, ukazuje i jeden fotbalový příběh. Mateschitz se tři roky marně pokoušel probít do německé bundesligy. Narážel na to, že podle zdejších pravidel nemůže mít klub v názvu svého sponzora, a tak vymyslel lest. Před třemi lety koupil zadlužený lipský klub SSV Markranstädt z páté ligy.
Aby dodržel řády, přejmenoval ho na Rassenballsport (travní míčový sport) Lipsko, který "náhodou" používá zkratku RB. Teď už s ním je o ligu výš, nedávno na jeho stadion dorazilo 25 tisíc lidí, a do pěti šesti let chce hrát mezi německou elitou.
Tak jako to Red Bull, potažmo jeho šéf, dokázal v F1. Podprůměrný tým vytáhnul do špičky, zaplatil nejlepšího konstruktéra v současném mistrovství a vzhledem ke své propracované akademii našel i pilota, který pro titul dojede.
Podle propočtů britského listu Independent napumpoval samotný Red Bull od počátku do svého úspěšného týmu v F1 přes půl miliardy liber, zhruba 16 miliard korun. Jedná se jen o stáj Red Bull, na jejímož ročním rozpočtu 190 milionů liber se podílí ještě další sponzoři, ovšem není zde zahrnut tým Toro Rosso. I ten totiž patří Mateschitzově koncernu.
Jenže zapomeňte, že by to Rakušan, který na nápad vyrábět energetické nápoje přišel při jedné cestě do Thajska, dělal z lásky ke sportu. Formule 1 totiž prodává. A prodává dobře! Loni si lidé po celém světě koupili 4,6 miliardy plechovek, což byl nárůst o 11,4 procenta. Tržba byla vyšší ještě o jedno procento, dosáhla 4,25 miliardy eur a čistý zisk byl 650 milionů eur, což je přes 16 miliard korun. Ve výroční zprávě pak Red Bull oznámil, že za zvýšením výnosů stojí především úspěch ve formuli 1.
To koneckonců dokazují i další statistiky, neboť prodej stoupnul v pro trh klíčovém Německu, odkud je Vettel, rekordní čísla hlásí Turecko (nárůst o 86 procent), Japonsko (+62), Francie či Skandinávie (+35). Tedy země, kde je F1 jedním z nejpopulárnějších sportů. To český trh na Vettelovy úspěchy příliš nereaguje.
Úspěšný je Red Bull i díky Mateschitzově obchodnímu duchu, neboť razí, že peníze se mají točit, až třetinu výdělku protočí v marketingových projektech.
Na druhou stranu se díky tomu Red Bull objevuje zdarma v médiích a třeba včera mohl komentátor Novy beztrestně v přímém přenosu xkrát vyřknout jméno stáje. Zato Vodafone, který jako sponzor cpe do McLarenu obdobné peníze jako nápojový kolos z Rakouska a je i součástí oficiálního názvu stáje, je tabu. Je "jen" vidět na obrázcích, což je oproti plechovkám nicotné.
Mimochodem, v neděli stáj Red Bull oznámila, že od příští sezony se v názvu objeví i společnost Infiniti, jeden ze sponzorů. I tak tým pro všechny zůstane Red Bull.
