Z letošního roku v F1 si udělal německý pilot „vlastní ligu“. V drtivé většině závodů si ani nezazávodil: prostě šlápl na plyn a odjel všem.Bylo to devastující a pro konkurenci ponižující tažení za titulem.
Nedělní závod se paradoxně nejel podle zdrcujícího scénáře. V „divočině“ plné karambolů zvítězil finský mladík Kimi Räikkönen s McLarenem, před sezonou považovaný za muže, jenž utne vládu suveréna.
Räikkönen zajel vynikající závod. Přesto tím jen umazal obří ztrátu na Schumachera: mezi oběma jezdci leží nyní rovných sto bodů.
A mezi Schumacherem a druhým v pořadí, kolegou Barrichellem z „dream teamu“ Ferrari, zeje čtyřicetibodová mezera. Dva body musel včera Němec najet na parťáka, aby byl šampionem. Stalo se.
„Raději bych slavil po vyhraném závodě, ale i tak jsem spokojený,“ uvedl mistr na tiskovce po závodě.
Sedmým titulem si jen upevnil pozici fenomenálního jezdce. Ve formuli 1 už nemá koho překonávat. Druhý nejúspěšnější pilot všech dob, argentinské eso z 50. let Juan Manuel Fangio, byl pětkrát šampionem.
Bůh za volantem. Mimozemšťan.
I taková přízviska se snaží charakterizovat nejmocnějšího krále F1. Michaela VII., podle počtu titulů.
Pelé, Muhammad Ali, Jessie Owens. Nejvybranější sportovní společnost by u stolu pro Schumachera musela udělat místo.
Spornější je, co jezdcova „absolutistická vláda“ dělá s F1. Mnozí odpovídají: Nudu. Pětatřicetiletý jezdec a tým Ferrari prožívají pohádku, která kromě nich baví málokoho.
Údajně se Schumacherova suverenita nelíbí ani sponzorům Ferrari: když Němec vede s obrovským náskokem, kamery se spíš věnují slabším vozům za ním.
Proč by však tohle mělo Schumachera vzrušovat? Včera v noci na oslavné párty zřejmě znovu zpíval karaoke na počest vítězství.
Začínal ve čtyřech letech na motokárách, první závod s F1 jel v roce 1991 právě ve Spa, o rok později na stejné trati premiérově vyhrál.
Včera na ní slavil sedmý titul. Apozor: zdaleka to nemusí být konečný počet. Schumacher má u Ferrari smlouvu do roku 2006. „Že bych měl končit? Tu otázku nesnáším,“ tvrdí.
