Byť v nejsilnější kubatuře Super Buggy, kterou opustil právě před 16 lety, kdy se vrhl na třídu Touring Autocross, tedy na tzv. plechovky, patřit k favoritům nebude, k nejsledovanějším jezdcům však určitě ano.
„Jedeme to pouze zkusit, protože auto je pořád ve velkých přípravách. Ještě jsme s ním pořádně ani nevyjeli,“ přiznává zkušený matador autokrosových okruhů po letech příprav na návrat, který mimo jiné oddálily koronavirové roky.
A vaše výsledkové ambice?
Teprve uvidíme, kam nás to zařadí. Bude hodně složité auto nastavit, protože kdo zná Novou Paku a Štikovskou rokli, tak ví, že je to hodně těžká trať. Má velké převýšení a je hodně technická, takže to bude náročné. Věřím ale, že se nám podaří, abychom s ostřílenými soupeři alespoň chvíli drželi krok. Neříkám, že to bude na nějaké pódium, vůbec s tím nepočítám. Chci ale stíhat s nimi jet.
Delší dobu jste nezávodil, nemůže to být problém?
Nemyslím si. Sice byla delší závodní pauza kvůli koronaviru, ale pak jsme připravovali auto Petru Šimurdovi, tak jsem se v něm několikrát svezl. Navíc si myslím, že tohle se nezapomíná, navíc ani mistrovství Evropy se nejelo, takže žádný hendikep proti ostatním mít nebudu.
Po zmíněné pauze se nevracíte k plechovým autům, ale k nejsilnějším speciálům. Těšíte se?
Hrozně moc, protože se stále cítím jako buginář. Sice jsem několik let jezdil s klasickými auty, ale vlastně od bugin jsem si jenom jen odskočil.
Jak budete na léta ve třídě Touring Autocross, v níž jste získal tři evropské tituly, vzpomínat?
Že to je krásná disciplína, která se mi moc líbila. Bohužel to ale dopadlo tak, že FIA (Mezinárodní automobilová federace) tuhle třídu umořila. Když jsem v ní začínal, bylo nás přes třicet. Na startu byly všechny možné evropské či světové automobilové značky a přinášelo to skvělé závody. Byly to skvělé časy, jenže před pěti lety FIA začala s různými homologacemi a podobnými věcmi a tuhle třídu tím prakticky dusila.
Asi se to moc nepovedlo, plechovky se znovu začínají těšit oblibě?
Těší mě to a ani my jsme to nezavrhli. Máme v hlavách projekt pro případ, že by se to vrátilo. A vymyšlené auto. Stát se může cokoliv a návrat nevylučuji. Chtěl bych, aby se ta třída vrátila na výsluní, protože autokros vlastně vyšel právě z plechovek.
Teď ale po šestnácti letech vyrazíte s novým speciálem do třídy Super Buggy. Jak se tato kategorie za tu dobu změnila?
Díky novým motorům se hodně zrychlila. Je ale také pravda, že se neskutečně zrychlily i samotné tratě. Všechno ostatní ukážou až závody. I to, zda budu schopný konkurovat soupeřům.
Plechovky a buginy jsou odlišné kubatury. Jak velká změna to pro vás bude?
Velká nebude. Má to volant a čtyři kola (směje se) a jede to skoro stejně. S plechovkou to bylo obtížnější, protože byla těžká.
Co bude rozhodovat o tom, zda budete úspěšný?
Hlavně to, jak se nám buginu povedlo postavit. Na jedné straně je postavit auto, na druhé ho naučit jezdit po zemi. Bude nám houby platné, když budeme mít překoňováno, ale nepřeneseme to na zem. Záleží jenom na tom, jak se nám to podaří naladit a připravit na dané závody.
Co finanční rozdíly mezi oběma třídami?
Rozdíl je hlavně v práci, což vlastně ve výsledku znamená i v penězích. Na plechovce je daleko více práce a všechno je mnohem složitější na údržbu. Z buginy se dá vyndat všechno mnohem rychleji, proto je to i levnější.
Už byla řeč o tom, že jste dlouho nezávodil. Jak moc vám kolotoč závodů v minulých letech chyběl?
Chybělo to nám všem. Každý závodník je smutný, když nemůže jezdit, a je to vidět i na účasti na podniku v Nové Pace. Přihlášeno je hodně jezdců, oproti Pobaltí, kde se jelo v minulých týdnech, je to úplně někde jinde. Jezdců tam bylo o polovinu méně. Svědčí to o tom, že sem jezdci směřují rádi a že tu máme typickou autokrosovou trať, která každého láká. Všichni se na to ohromně těší. Omezuje nás však jeden předpis FIA.
Jaký?
Že musíme jet s jednotným palivem, což je právě pro buginy největší problém. Je to totiž naprosto nevyhovující pro turba a motory se hrozně rychle ničí. A ublížilo to i startovnímu poli. Plno jezdců Evropu dopředu zcela zavrhlo, tenhle předpis autokrosu hodně ublížil.
Omezuje vás současná doba, kdy po koronavirové době přišla válka na Ukrajině a rychle rostoucí inflace?
Tohle všechno nás hodně přibrzdilo a i proto jsme naše nové auto doposud nerozpohybovali. Všechno je několikrát dražší, ale ještě horší jsou dodací lhůty jednotlivých komponentů. Po zdražení dopravy si každý závody vybírá a nikam daleko nejezdí. Když jim nejede o přední umístění, spousta jezdců vypustí některé závody, protože je to hrozně nákladné.
Co vy, které závody objedete?
Podle finančních prostředků, které se nám podaří získat. A pak také podle toho, jak nám bude fungovat auto. Pro nás je to velká výzva a chceme ji dotáhnout až k výsledkům, na které jsme zvyklí. Bude to sice hodně trnité, ale na druhou stranu si myslím, že za ty roky máme spoustu zkušeností, proto věřím, že se nám vše vydaří. Pokud bude stroj fungovat, tak bychom chtěli jet všechno.
Vybojoval jste pět evropských titulů, už nemusíte nikomu nic dokazovat. Kde stále hledáte motivaci?
V lásce ke sportu. Závody jsou droga a životní styl. Dělám to přes čtyřicet let a neumím si představit, že bych s tím přestal. Stavění závodních speciálů nás navíc živí, připravujeme je pro ostatní závodníky, bez toho to prostě nejde. Navíc jsou za námi vidět výsledky. Aleš Fučík udělal titul, klukům z Itálie naše auta perfektně fungují. A teď mi navíc udělala jedna věc ohromnou radost.
Můžete říct, která?
Zjistili jsme, že moje poslední bugina, se kterou jsem v roce 2006 v italské Maggioře odjel svůj poslední závod v Super Buggy, stále žije a pořád jezdí. Dokonce se objevila někde na sociálních sítích, byla na prodej a bylo na ní napsáno Fejfar racing. Těší mě, že i po tolika letech funguje a že s ní dokonce někdo stále dokáže závodit. Jsou to věci, které mě zahřejou u srdíčka.
