„Může vám o tom kdekdo vyprávět, co chce, ale dokud to nezažijete, neuvěříte,“ řekl o zkušenosti s Tatrou 815 o objemu 18 100 ccm.
Jaký je tedy první dojem?
Úžasný! Doteď jsem překvapený, jak to auto funguje. Co zvládne, to je vážně neuvěřitelné. Člověk ocení schopnosti dakarského vozu, až když se v něm sveze.
Co tedy zvládne?
V autě jsou obrovské otřesy. Nedovedu si představit, že bych v tom měl vydržet od rána do večera, etapu dlouhou 700 km. Natož několik dní po sobě. Nárazy jsou veliké, kamion je schopný skákat 20 metrů do dálky. Jeden skok za druhým a auto drží. A to tempo! Jet terénem rychlostí 120 km/h, to je něco.
Tatru 815 jste i řídil?
To ne, já totiž na Dakaru řídit nebudu. Člověk musí mít hrozně moc zkušeností, aby věděl, na jaký limit může jít. Ale tenhle týden jedeme na rallye do Tunisu a co jsme se bavili s Markem Spáčilem, možná bych jednu etapu odřídil. Při testech jsem seděl vedle řidiče, zkoušelo se různé nastavení auta. Je výborně ovladatelné.
Jakou šanci má druhý pilot, že si při Dakaru sedne za volant?
V podstatě to není vyloučené. Ale hlavně ve třech se daleko líp jedou jednotlivé etapy. Když druhý pilot neřídí, obsluhuje auto, pomáhá s navigací, čte trať. Jsou to další oči, které sledují vše okolo.
Je to fyzicky náročnější než vaše okruhové závody?
Rozhodně je to jiné. My máme čtyři čtyřicetiminutové závody za víkend, Dakar se jede několik dní po sobě v kuse. Ty otřesy jsou úplně odlišné. Celkově jsou síly možná menší, ale o to je jich víc.
David Vršecký (vlevo) a Marek Spáčil u speciálu Tatra 815 pro Rallye Dakar 2011
Bude v Tunisu důležitý výsledek?
Spíš se chceme sehrát jako posádka, je to brané jako další testování. Abychom si nanečisto zkusili servis pro auto. Základní věci nemůžeme řešit až v Dakaru. Tam už budeme vědět, kdo co má dělat, abychom se nemotali pod nohama a nedělali dva lidi stejnou věc.
Je Dakar váš splněný sen?
Rozhodně! Každý, kdo závodí, ho zná. A pro nás truckery je to závod, který je k nám nejbližší.
Hltáte Dakar v televizi?
Každý rok. Ale až teď se do toho naplno dostávám. Je spousta zajímavých informací, které jsem předtím nevěděl. Když se naskytla šance, že bych Rallye Dakar jel, byl jsem z toho unešený, nadšený. Čím víc se dozvídám, tím větší respekt mám. Přitom jsem ho dřív nemíval. Říkal jsem si: Jo, Dakar, sedneme do auta, trochu to bude skákat a pojedeme. Ale taková sranda to není.
Jste rád, že se Dakar znovu jede v Jižní Americe, nebo byste radši zažil klasiku v Africe?
Všechno má svoje pro a proti. Jižní Amerika je bezpečnější, zato trať je podle všeho náročnější.
Buggyra připravuje pro Dakar motor Caterpillar. Postavíte do budoucna i rallyeový kamion?
Marek Spáčil přešel ke Caterpillaru, my s ním od začátku Buggyry závodíme. Dřív C-12, teď C-13, v tatře je C-18. V budoucnu bychom se tomuhle motoru chtěli věnovat daleko víc. Že bychom sami postavili tým a vůz na Dakar, to je vize hodně do budoucna. Teď nemáme šanci. Musíme nasbírat zkušenosti a nyní děláme první krok. Jestli se tam sami vydáme za rok nebo deset let, to nevím.
