"Měli jsme i horší havárie, ale tahle byla nepříjemná tím, že jsem se klepl do hlavy a chvíli o sobě nevěděl," vrací se starší z bratří Vojtěchů k sobotnímu dopoledni. "Ale tím, že nic nevím, z toho aspoň nemám trauma."
Co si vlastně z kritických chvil pamatujete?
Že jsem přijel do toho místa a myslel si, že všechno dělám správně. A pak jsem se probral v sanitce.
Takže o tom, co se stalo, víte jen z vyprávění?
Ne, vím to úplně přesně. Analyzovali jsme situaci pomocí dat, viděl jsem ji i na videu. Neřekl bych, že jsme udělali nějakou zásadní chybu, ale velmi špatně jsme odhadli, co může být na trati za podmínky.
Můžete být konkrétnější?
Havarovali jsme v místě, kde bylo dost vlhko a my jsme tam to vlhko nečekali. Měli jsme z tréninku vyzkoušené, kde to klouže, od předjezdců jsme navíc měli informace, že mokro je na začátku, ale že silnice hezky osychá a že konkrétně v této pasáži je sucho.
Ale nebylo...
To místo byla schované za horizontem. Když jsem ho přejel, věděl jsem, že všechno je jinak. Auto se vyvezlo mimo stopu, dostalo se do přetáčivého plynulého smyku a pak z úzké cesty vylétlo a dost prasecky spadlo do koryta nějakého potoka.
Je pravda, že to bylo ve dvousetkilometrové rychlosti?
Nejeli jsme tak rychle, jak se říkalo. Přijížděli jsme rychlostí necelých sto osmdesát kilometrů. Prvotním bržděním jsme zpomalili na sto čtyřicet a kritickou zatáčku jsme projížděli asi stovkou. Ale i to stačilo, aby to dopadlo tak přihlouple.
Jak to, že se auto okamžitě vzňalo?
Mlelo se o břehy a asi dvakrát se převrátilo. Při jedné otočce se zdeformoval pravý podběh tak nešťastně, že zohýbané plechy rozlomily palivový filtr, ze kterého začal stříkat benzin. Od toho auto chytlo. Tím, že jsem o sobě nevěděl a hořelo, zavládl zmatek. Priorita byla vytáhnout mě ven. Takže se včas nevyply vypínače a oheň poměrně dlouho hořel, čímž vznikla největší škoda.
Ven vás vyprostil navigátor Fanta?
Myslím, že mě začal tahat spolujezdec, který tam hulákal na lidi stojící okolo. Společně to nějak zařídili.
Jak je vám teď?
Jsem úplně v pohodě. Ze vsetínské nemocnice jsem odešel už v sobotu odpoledne, sice na revers, takže jsem vlastně utekl. To mi ještě nebylo úplně fajn. V neděli jsem polehával doma. Od úterka už pobíhám po kancelářích a cítím se bez problémů.
Nebudete teď v sobě mít nějakou vnitřní brzdu?
Kvůli nehodě snad ne. To by takový vliv mít nemělo. Samozřejmě tohle je jedna z těch havárií, kterých se každý obává. V takových místech a rychlostech to vždycky zavání nějakým průšvihem. Každý se snaží si nepřipouštět, že by se mu mohla taková věc stát.
Jak dlouho trvá dát dohromady tak vážně pochroumaný vůz?
To je různé. Úplně rozebrané auto se dá složit za čtyři až pět dní, když máme všechny věci. Když do toho přijdou ještě klempířské práce, může být hotovo za deset čtrnáct dní.
Znamená podobná havárie pro váš TSV Rally Sport tým velký problém?
Je to značná komplikace. O to horší, že se stala na začátku sezony. Ale budeme se snažit to vyřešit, aby to pro nás nemělo žádný výraznější dopad.
Budete teď nějak korigovat cíle sezony?
Cíl máme furt stejný. Budeme se snažit závodit tak, abychom se pohybovali ve špičce. Rallye je nevyzpytatelný sport, cíle aby odhadovala Sibyla. Chceme jezdit co nejrychleji a nedělat chyby. Samozřejmě by nebyl problém všechny závody přejet tak, že rozhodně nehavarujeme. Takhle jsem přejel Šumavu, ale kvůli tomu nebudu jezdit na závody. Takhle jezdit nehodlám. To radši budu podstupovat riziko, že občas můžeme spadnout ze silnice. Budu doufat, že to nenastane, a když, tak to nebude mít takové hrozné následky.
Do jaké míry vás žene dopředu rivalita s bratrem Štěpánem, který jezdí stejné soutěže?
Rivalita mezi námi samozřejmě je. S bratrem přesně víme, jak na tom jsme a proto se můžeme objektivně srovnávat. Přesně známe svoje výchozí podmínky.
Bude mít víkendová nehoda nějaký dopad na váš soutěžní program?
Budeme se snažit, aby nás o nic nepřipravila. Naše úsilí bude směřovat k tomu, abychom se mohli svézt už za dva týdny v Brně, už jen kvůli tomu, abychom rychle zapomněli na to, co se událo. Sprinty nemáme rozjeté špatně. Ve velkých závodech už to tak růžové není, ale to je život. Za měsíc je Krumlov, tam bychom měli být stoprocentně.
 Zdemolovaný ohořelý vůz Peugeot 206 WRC Tomáše Vojtěcha a jeho spolujezdce Miroslava Fantu, který přistál v potoce poblíž Vsetína. |
