Druhým týdnem spí Tomáš Ouředníček v kyslíkovém stanu, aby se připravil na to, co ho v lednu na Rallye Dakar čeká. Pouť jihoamerickými horami bude jako obvykle drsná. „Někdy se sám sebe ptám, co tam vlastně dělám. Proč já tady jsem? Pak ale stačí vidět jenom záběry v televizi a vím, že na Dakaru být musím. Je to nejvíc, co je,“ vyzná se brněnský závodník, který na Dakar pojede s navigátorem Davidem Křípalem ve voze Ford Ranger.
Dakaru se zúčastníte popáté. Co pro vás znamená?
Obrovské emoce. V našem závodním světě se nic víc nedá zažít. Pro všechny závodníky od autokrosu po formule je Dakar nejvíc. Pro mě taky. Není to jen o rychlosti, ale i o zkušenosti, o štěstí. Víte, že u toho chcete být, musíte.
V čem je Dakar tak speciální?
Úžasná věc je, že jste na to dva. Navigátor je tam strašně důležitá funkce. Dakar je klasická rallye, ale jede se na oči. My piloti nevidíme dopředu, kam jedeme. Jde o to, přizpůsobit rychlost auta tomu, co vidíte, a na navigátorovi je, aby vás dovedl do správného cíle.
Vy jste z pozice navigátora přesedl za volant. Byl to logický posun?
Hlavně je to obrovská výhoda. Protože jako navigátor jsem projel desítky tisíc různých tratí, mám je načtené. Seděl jsem po boku Mirka Zapletala, což je skvělý pilot, hodně jsem se od něho naučil. To, že umím číst trať a umím si představit, co přijde, je velká výhoda.
Neměl jste ale kvůli této zkušenosti složitější výběr navigátora pro sebe? Věřím, že nároky máte díky svému umu větší než jiní.
David má tu výhodu, že je velmi bystrý, rychle reaguje. Přitom si navigátor musí zachovat i vnitřní klid. Jsou tam momenty, kdy prostě nevíte. Je nepříjemné, když nemáte jistotu, že jedete správně. Navigátor, když nezahlásí díru, je to fatální věc. Zažil jsem obrovskou nehodu v roce 2010 s Mirkem Zapletalem, takže vím, jak je Dakar nebezpečný. Jsme proto domluvení, že David mi musí říct, když si není jistý. O to já pak jedu opatrněji.
Co ještě musí váš navigátor umět?
Potřebuji, aby byl pohodář, navíc technicky zdatný. Navigátor je totiž ten, kdo opravuje auto, když se něco stane. A podmínkou je i fyzická síla. Když auto zahrabu, tak abych se neunavil já, většinou ho vykopává navigátor. Je tam mnoho úskalí.
Čili je pro vás snadnější jet jako pilot?
Tam je na vás zase větší zodpovědnost. Přece jen všichni se soustředí na vás, je to váš výsledek. Navigátoři jsou někdy opomíjení, proti čemuž já se snažím bojovat. Bez navigátora pilot nic nezajede.
Představil jste spojenectví s hokejovou Kometou. Proč jste oslovil pro spolupráci právě ji?
Jsem Brňák a Kometa je Brno. Chtěl jsem, aby měli lidi z našeho města v lednu komu fandit a aby věděli, že někdo z Brna Dakar jede. Plánuji vlajku Komety, kterou budu mít s sebou, ukázat i na startu. Samozřejmě bych ji rád ukázal i v cíli, to je moje předsevzetí. Slíbit jeho splnění ale nemůžu.
Tomáš Ouředníček na Rallye Dakar v roce 2016.
Je pro vás tisíce kilometrů dlouhý Dakar i otázkou centimetrů?
Jsou situace, kdy záleží na malém cuknutí volantem, a auto se může dostat mimo trať. Na Dakaru se trať mění neustále. Chvíli máte rovný úsek, chvíli zrádné kamení, chvíli bláto. V roce 2016 v první etapě tam byl úsek asi 200 metrů bláta a pro některé borce právě tam skončila šance na dobrý výsledek. Na takhle malém blbém úseku! Proto mám vždycky hrůzu z prvního dne. Úskalí je tam ale daleko víc. Cokoliv se může pokazit na autě, můžete špatně přečíst dunu a někam se skutálet, změní se povrch, neodhadnete rychlost... a vletíte do skály. Momentů, kde se to dá pokazit, je strašně moc.
Kde se dá příští Dakar naopak vyhrát?
Oddělovat se to bude hned na začátku. Ne při prvním prologu kousek od Limy, ale hned pak se pojedou peruánské duny. Ty jsem zažil a jsou velmi zrádné. Na rozdíl od afrických dun jsou nepravidelně nafoukané a skýtají řadu nebezpečných míst. Vyjíždíte na dunu a za ní se objeví trychtýř, do kterého když auto vletí, ztratíte mnoho času. To může mít pro váš celkový výsledek fatální následky.
Miroslav Zapletal a jeho spolujezdec Tomáš Ouředníček s Mitsubishi během Dakaru 2010.
Jste ještě v kontaktu s pilotem Zapletalem, s nímž jste jezdil dřív?
Jsem. Navíc nehodu z roku 2010 mám pořád před očima. Bylo to ve volné poušti, neudělali jsme ani jezdeckou, ani navigátorskou chybu. Jeli jsme trochu mimo stopu, kterou jeli ostatní, a za takovým malým horizontkem se objevil obrovský trychtýř. Právě v oblasti, kde to pak pohřbilo chilské horníky. Trychtýř nebyl vidět, auto do něho narazilo a letělo asi patnáct metrů. Náraz byl prudký tak, že Mirek měl zlomená záda, operovaný byl hned v Chile. Já jsem měl zlomené tři obratle, ale na operaci jsem nemusel.
Vzpomínka zůstala ve vás, přesto se stále vracíte. Proč?
Protože to pořád chcete dokázat. Chcete to dobojovat, nepustí vás to. Je to vášeň. Vím, že se může stát něco šeredného, ale zároveň jsem hrozně vděčný za to, že tam můžu být. Dakar je unikátní záležitost.
