S minutovým zpožděním.
Bez naděje. A zase – jako už letos tolikrát – daleko od bodů.
Uběhlo dalších pár minut. Dohrávaly poslední tóny španělské hymny, Márquez měl na stupních vítězů znovu ten široký, klukovský úsměv, zatímco Abraham už seděl v boxech s hořkým výrazem.
Jak je to letos těžké? ptám se na úvod. Loni touto dobou se o něm psalo, že se snad konečně zbaví nálepky „ten, kdo padá“. Jezdil stabilně, sbíral body, pro mnohé přestal být jen tím, jemuž měl cestu prošlapat zámožný otec.
Teď je ale zase všechno jinak. Z devíti závodů dojel v bodované patnáctce jen dvakrát a těžko v jeho výkonech hledat nějaké světlo na konci tunelu.
Ani jedno rychlé kolo
Abraham se už uprostřed mé otázky nadechne a vypálí: „Těžké je slabé slovo. Jak to loni bylo skvělé a výsledky šly, tak letos se to úplně otočilo. Nemyslím si, že jsem se změnil já, připadám si pořád stejně, ale nejsem schopen zajet ani jedno rychlé kolo. Přijde mi, že jedu na maximum, ale vůbec nevím, co se pode mnou děje. Předek i zadek motorky nesedí, klouže. Je to frustrující, protože nemáme šanci se k lepším výsledkům dobrat.“
Viní techniku, on sám prý trénuje stejně. Byť je připraven na kritiku. „Když lidi vidí, jaké jsou výsledky, mohou mi vpálit, že jsem se špatně připravil. Není to pravda, a i kdyby byla, tak jedno rychlé kolo bych tam vždycky hodil. Teď ale ne. Proto problém vidím v technice. Letos jsme měli už čtyři technické závady v závodě. Štve mě to. Je to na prd, ale celý tým i já makáme na tom, aby se to trochu zlepšilo.“
Jenže zároveň teď Abraham hraje o budoucnost. Stojí na zásadním rozcestí. Jeho současný zaměstnavatel se pro příští rok spojí s malajsijskou stájí SIC, kterou podporuje bohatá společnost Petronas. I díky tomu se stane satelitním (záložním) týmem Yamahy, což jeho jezdce rázem katapultuje mezi elitu, jenže zároveň v něm už pro Abrahama nebude místo.
„Je to politicky nemožné,“ řekne.
Víc to nerozmazává, ale není tajemstvím, že Yamaha preferuje piloty italské a francouzské národnosti. O angažmá přitom logicky usiloval i Abraham, jenže marně.
„Strašně rád bych dostal takovou motorku do ruky. Rád bych si stroj, který má na bednu, vyzkoušel. Abych sobě, ale i všem ostatním dokázal, že na to mám. Že jezdím do pětky a předchozí výsledky byly motorkou. A nebo naopak – abych s klidnou duší viděl, že ani s dobrou motorkou už se dál nedostanu.“
Poslední volný flek
Ovšem po nedávných jezdeckých přestupech a rošádách tak už pro sezonu 2019 reálně zbývá jediná volná sedačka – a to u týmu Avintia.
A tak právě s touto stájí (nejen) Abraham jedná. „Vůbec nevím, jestli to klapne. Jestli se nakonec domluvíme na podmínkách, protože jsou některé věci, které už nejsem schopen akceptovat. Chci, aby ta motorka byla schopna nějakých lepších výsledků, než se s ní někde trápit, jak je to v tuto chvíli.“
A ač o poslední volný flek mezi motocyklovou elitou usiluje mnohem víc jezdců, Abraham ohledně své budoucnosti tvrdí: „Nevidím to černě.“ Jasno prý už chtěl mít začátkem června, jenže definitivní rozlousknutí se dál a dál odkládá. A ani v Německu k dohodě s Avintií nedošlo, snad prý za tři týdny v Brně.
„Byl bych rád, aby tam už kvůli klidu bylo jasno. Nějak to zkrátka dopadne, a když ne, podívám se na záložní varianty, které taky nejsou špatné,“ popisuje.
O jednom je přesvědčen: pokud během několika týdnů nepodepíše smlouvu v MotoGP, bude tohle jeho rozlučková sezona mezi elitou.
Comeback, který už jednou po ročním „výletu“ do superbiků učinil, nepřijde.
Jaké jsou tedy záložní varianty, pokud poslední volné místo v MotoGP uzme jiný kandidát?
Abraham to prozradit nechce. Zároveň však tvrdí, že nejde o superbiky, ve kterých v sezoně 2016 závodil, nezamíří ani o třídu níž do Moto2.
„Přišlo mi sice pět šest nabídek, ale byl by to velký risk. Pro většinu jezdců, kteří sem šli zpět z MotoGP, to byl průšvih. Stejně tak mi přišlo spoustu nabídek do nového šampionátu Moto E, ale ani to zatím nezvažuju. Priorita je MotoGP. Nechci si zase někde zkazit renomé. Chci do ruky něco, na čem se dají udělat skvělé výsledky,“ tvrdí Abraham.
Dočká se?
