Ne, nový král ještě není zvolen. Teprve je za námi druhá bitva ze třinácti, přesto se zdá jasné, kdo bude tím, jenž nahradí odcházejícího Sébastiena Loeba. Jako by totiž nový vládce musel podle středověkých zvyklostí pocházet ze stejného rodu, mít stejnou výchovu i historii. Navíc Ogier vstoupil do ročníku ve velké formě.
V Monte Carlu dojel druhý za Loebem, ve Švédsku ho porazil a stal se v 61leté historii teprve druhým vítězem (po Loebovi), který nepochází ze Skandinávie a měl by jízdu na ledě "v malíčku".
A jelikož Loeb už přidá v sezoně jen další dva závody a ostatní zatím dělají neskutečné chyby, je Ogier favoritem. Ti dva jsou si tak podobní - a není to jen kvůli křestnímu jménu.
Loeb je hvězda, jezdec, který je symbolem svého sportu, jako býval třeba Bubka ve skoku o tyči či Schumacher v F1. Podmanil si éru natolik, že jiní piloti jsou v očích veřejnosti jen šedým průměrem, a tudíž bez velkého reklamního potenciálu.
To Ogier je jiný. Topolánkovsky řečeno "má koule", vzbuzuje emoce, nebojí se sebevědomých slov. Například po jedné sobotní zkoušce říkal: "Že jsem zpomalil? Mám takový náskok, že si to mohu dovolit." Přesto v cíli, když už měl triumf jistý, dojatě tvrdil: "Nemohl jsem jet lépe. Tohle je velké překvapení."
Do jisté míry ano, vždyť Volkswagen jel teprve svůj druhý závod. Do jisté míry však ne, ale o tom později. Teď ještě chvíli o Loebovi a Ogierovi. Když veřejně mluví jeden o druhém, volí diplomatickou odpověď: "Jsme v pohodě."
Jenže realita je jiná a oni rozhodně nejsou kamarády, kteří by šli na pivo. Naopak, nesnášejí se. A tak Loeb na tiskové konferenci vždy jezdce zmiňuje křestním jménem, jen u Ogiera zásadně volí příjmení.
Přitom paradoxně byl tím, kdo Ogiera nepřímo vytáhl do velkého světa. Je to už pár let, kdy francouzská federace pozvala Loeba na test nadějí, aby vybral jezdce, ve kterém něco je. A on ukázal jen na jediného.
Teď je jejich vztah křehký, vlastně už ani to ne, spíš zlomený a poničený. Může za to sezona 2011, kdy si Ogier kroutil premiérový rok u továrního týmu Citroën a měl být věrným panošem krále Sébastiena I. Jenže on se vzepřel, začal vyhrávat a rázem ohrozil Loebovu suverenitu.
Dva podniky před koncem se přiblížili na tři body, rozhádaná stáj se však nakonec rozhodla preferovat šampiona, a tak bylo hotovo. Ogier nevyhrál a co víc: z týmu musel odejít.
Sáhl po něm Volkswagen, který přitom v té době rallye nejezdil, ale vyvíjel model Polo, s nímž hodlal v roce 2013 vstoupit do světového šampionátu. A aby Ogier nevyšel ze cviku, posadili ho šéfové do škodovky, se kterou loni obrážel světový šampionát. A ač fabie nepatří mezi silné vozy WRC, sbíral body dál a vyhrál i jednu erzetu.
A i díky zkušenostem týmu Škoda teď její bohatší "bratr" vstoupil do MS ve velkém stylu. Věděl, co ho čeká, jako jeden z mála vydělávajících automobilových koncernů se nebojí "utopit" v rallye velké peníze, navíc i ve spolupráci s legendou Carlosem Sainzem dokonale vyladil auto. "Věděl jsem, že budeme dobří, ale nečekal jsem, že výhra přijde tak brzy," říkal Ogier.
Vlastně to není tak úplně překvapení, neboť ostatní stáje ustoupily z výsluní. Citroën, jenž propouští stovky lidí, se v rallye drží jen díky bohatým šejkům s ropou. Ford už rovněž není klasickým továrním týmem, a tak mají Volkswagen a Ogier cestu otevřenu. Cestu, která vede ke korunovaci na Sébastiena II.
