„Dva roky jsem měl pauzu kvůli zranění, potýkal jsem se s kolenem. Po osmi operacích je však noha v pořádku a cítím se nejlépe za poslední roky. V Saudské Arábii je to nová výzva. Bude to hodně zajímavé,“ těší se 45letý závodník, který bude startovat za Jantar Team.
Navíc poprvé pojedete v kategorii Male Moto, tedy bez asistence. Vždycky jste to chtěl zkusit?
Nechtěl, ale ty kluky jsem vždycky obdivoval. Tím, že jedete na motocyklu sám a sám si ho spravujete, je to nejvyšší úroveň, které můžete na Dakaru dosáhnout. Žádná asistence ani pomoc od druhých, jste odkázaný sám na sebe a vnímám to jako návrat ke kořenům prvních opravdových Dakarů. Takhle tehdy jezdili všichni, málokdo si dovolil nějaké doprovodné auto. A i dnes top jezdci, jako je Toby Price nebo Sam Sunderland, tyto kluky obdivují za to, že dokážou dojet do cíle.
Co od toho čekáte?
Možná najdu dno své síly a vůle. Když už jsem se vracel po dvou letech, chtěl jsem to vyzkoušet.
Jste zvyklý si motorku opravovat?
Celý život jezdím na závody sám nebo s bráchou a nikdy jsem neměl mechanika, který by mi motorky chystal. Není mi to cizí a i na větší závody, jako jsou Baje a mistrovství Evropy, jsem si chystal techniku sám. Toho se vůbec nebojím. Daleko větší zátěž psychická a fyzická by pro mě byla, kdybych rozbil přední panel a zničily se přístroje nebo elektrika. Jeden malý prodřený kabel nebo utržená koncovka znamená velký problém. Naštěstí je Dakar v Saúdské Arábii, kde je malá pravděpodobnost dešťů.
Voda je pro techniku horší než písek?
Největší problémy jsme měli v Bolívii, když pršelo čtyři pět dnů do přístrojů, které pak odcházely a musely se opravovat do rána. Pokud budu jen měnit olej, pneumatiky, filtry a k tomu menší kontrola stroje, tak to nebude tak náročné psychicky a únavou, než kdybych měl montovat do rána, vymýšlet a zkoušet. Je potřeba spát a dlouho, vyčerpání je tam enormní.
Musel jste se zabalit do jedné plechové bedny. Jak to funguje v praxi?
Máme jednu bednu, kterou nám veze organizátor A.S.O. Vždycky je naloží na kamion a doveze do bivaku, kde ji najdeme na hromádce se stanem, spacákem a karimatkou. Po příjezdu k tomu člověk dostane podložku a stojan a může začít. Číslo jedna je vždy nachystat motorku, aby nás další den zase dovezla do bivaku. Číslo dvě je postarat se o sebe, tedy najíst se, umýt a rozdělat stan.
Pojedete na úplně nové KTM 450 Rally. Chtěli jste minimalizovat riziko poruch?
Přesně. Jedu za nový Jantar Team, jeho majitel, pan Miloň, investoval peníze a nakoupil dva nové motocykly, aby se předešlo výpadkům kvůli stáří motocyklu. Celý rok do toho dává člověk spoustu energie a finančních prostředků, tréninků a závodů, tak by bylo škoda vypadnout na nějaké banální závadě. Je lepší jet s novým strojem a bude to pro mě poprvé, vždycky jsem jel na rok dva starších motorkách. Měl jsem možnost tu novou testovat v Hodoníně, najezdil jsem na ní 200 kilometrů a je to úžasná motorka. Lehčí asi o 15 kilo, ovladatelnější, jede moc pěkně a o to víc se na závod těším.
Na druhém stroji bude sedět zkušený David Pabiška. Můžete si pomoct alespoň navzájem?
Jezdec jezdci pomoct může, ale ne už cizí osoba. Když ponesu kola na přezutí, tak mi je nesmí nikdo vzít z ruky. Když mi praskne kyvná vidlice, musím jít za někým, kdo má svářečku na hliník a sám si to zavařit. Je to opravdu návrat ke kořenům, bude zajímavé dva týdny takto žít. Celý život jsem motorkář, tak mi to cizí nebude. Nejhorší bude únava, aby to člověka nesestřelilo, nebo nějaké zranění. Ale strašně se na to těším.
Pojedete opatrněji, když víte, že se v bivaku na motorku nevrhnou dva mechanici?
Je to pravda. Člověk pojede malinko opatrněji, ale ono méně je někdy více. Vždycky to není o rychlosti, naopak když lépe navigujete, dosáhnete větších úspěchů než střelec, který letí a pak se musí vracet deset kilometrů. Jet malinko pomaleji není žádný handicap.
Podobně mluví i další šternberský závodník Jaroslav Valtr, který bude startovat za volantem kamionu. Tedy že nejdůležitější je nedělat chyby.
O Dakaru se říká, že je to mistrovství světa v navigaci. Není to jen rychlostní závod, kde se nesmyslně pálí, je potřeba přemýšlet a v mapách nám organizátor dělá záludné věci. Když člověk přehlídne skrytý waypoint, hned nabere ztrátu. Zpětně si pak třeba uvědomí, kde to asi bylo, a že tam nevykroužil zatáčku jak měl, ale naopak ji střihl. Ročník 2020 byl pro Saúdskou Arábii nultý, jelo se více po rychlých cestách a hodně lidí si stěžovalo, že to na navigaci bylo moc lehké. Letos by to mělo být náročnější.
Víte už něco bližšího?
První půlka bude v dunách, druhá je na severu, kde jsou hory kolem dvou tisíc metrů s ostrými kameny a vypadá to tam jako na Marsu. Tam hrozí proražení pneumatiky, takže se ani rychle jet nedá. Jen udržovat tempo a vyhýbat se chybám, protože každá pak znamená prásknutí s motorkou a velký problém.
Jaké budete mít ambice?
Cíl je samozřejmě spatřit cíl. V dnešní době se to ale všechno trochu změnilo kvůli covidu-19. Teď už pro nás bude výhra i prodrat se kontrolami na start Dakaru. Musíme absolvovat tři testy, než nás pustí na přejímky. Před odletem je první, pak budeme dva dny v karanténě v Saúdské Arábii, potom jdeme na druhý a ještě před samotnými přejímkami bude třetí. Je tedy velká otázka, jestli se vůbec dostaneme ke strojům. Daleko víc se teď mluví o tom, abychom v Džiddě vůbec odstartovali. A pak budu moc rád, když mě po dvou týdnech motorka do Džiddy zase doveze.
A když se to všechno podaří, kde byste se rád viděl?
Každý sice chce vyhrát, ale v naší kategorii cítím šanci přiblížit se k top 5, což už je hodně ceněné, bude nás tam 33. Loni tuto kategorii Roman Krejčí vedl, dokud se nezranil, takže se dá jet a závodit. I když letos jsem viděl startovní listinu a je v ní nově dalších pět opravdu excelentních jezdců, kteří si tohle chtějí zkusit.
