„Bohužel se nepovedlo ani jedno, ale to nejhezčí jsem si odjel,“ podotkl Lhotský, jenž po páté etapě musel odstoupit pro zranění.
„To nejhezčí“ znamená úvodní rychlostní zkoušky v Peru. V parádních, mohutných dunách.
„Střídaly se tam krásné emoce z něčeho, co jsem předtím nikdy neviděl, se samotným závoděním. Za každou dunou byl trychtýř - nebezpečí. Bylo to hrozně zajímavé svezení. Člověk si v měkkém písku i sedne, bylo to takové pohodlné. Moc se mi to líbilo,“ líčil Lhotský.
Během cestování dunami nicméně míjel řádku osobních vozů, jejichž řidiči zrádný terén nezvládli. „Hned druhý den jsme startovali po autech, a když jsem přijel na velkou dunu a podíval se pod ni, byla tam rozházená jak angličáky. Buď nemohla vyjet z trychtýře, nebo se skutálela v kotrmelcích... Byla tam spousta poházených nárazníků a podobně,“ popisoval.
Někdy trochu surreální výjevy ho však z míry nevyvedly. „Až jsem z toho byl překvapený. Soutěž byla těžká od prvního dne, ale zároveň nádherná,“ glosoval motorkář.
Tvrdé lokty mu ukázala v etapě ze San Juan de Marcona do Arequipy, při jednom pádu si píchl řídítka pod žebra. Přestože úraz to věru nebyl příjemný a na trati navíc válčil ještě se svojí KTM, dojel do bivaku a v Dakaru chtěl pokračovat.
„Kdyby mě nepostrašili tím, že pokud by se s tím břichem stalo něco dalšího, do tří minut vykrvácím, jel bych dál. Odstoupit mi bylo líto,“ uvedl Lhotský.
