"Do poslední chvíle makám a honím fyzičku. Na těch těžkých tratích se mi to bude určitě hodit," říká závodník ze Smržovky, který pojede slavný závod s tovární podporou značky Yamaha.
Jak jste na Dakar připravený?
Celý rok jsem strávil na motorce, jezdil jsem trénovat do Holandska, kde sídlí náš tým. Poslední měsíc od doby, kdy jsem ve francouzském Le Havru naložil motorku na loď, pracuju na kondici. Chodím do fitka a běhám na lyžích pětadvacetikilometrové túry.
Už koncem listopadu jste poslal motocykl po moři do Buenos Aires. Proběhla přejímka bez problémů?
Všechno bylo celkem v pohodě, dokonce bych řekl, že se pořadatel choval kladněji než dřív. Když byl nějaký problém, byla vůle to vyřešit. Samozřejmě mě překvapilo, že se tentokrát měřil i hluk stroje, ale to kvůli tomu, že se v Jižní Americe bude projíždět i obytnými zónami, což v Africe nebylo.
Vloni jste měl novou motorku, ale Dakar se nakonec nekonal. Předpokládám, že stroj máte pořád stejný.
Kdepak, v továrně motocykl sešrotovali a postavili komplet novou motorku. Všechno jde obrovským způsobem dopředu.
V čem spočívá rozdíl?
Zaprvé je motorka odlehčená o dalších sedm kilo a váha přenesená ještě víc dospodu pod motor. Technici stroj přizpůsobili tomu, že se rallye pojede v horách a tratě budou techničtější. Zajímavostí je, že motocykl má nádrže vyvíjené v letecké továrně Boeing ze speciálního materiálu na bázi titanu.
Jak bude vypadat vaše týmová podpora?
Mám od týmu zabezpečený náklaďák a navíc rychlou asistenci prostřednictvím vozu Mitsubishi Pajero. Fretigne, já a Marchini jsme v týmu A, který se jmenuje Yamaha Dakar. Každý máme svůj asistenční tým, který zabezpečuje veškerý servis a komfort. Po příjezdu do cíle etapy bych měl jen předat motorku mechanikovi a věnovat se regeneraci a přípravě trasy na příští den. To je oproti mému prvnímu startu na Dakaru velký rozdíl, tehdy jsem byl na všechno sám a moc jsem se nevyspal. Ale stejně asi nevydržím a budu chtít být u motorky...
Jak je těžké sbalit si věci na takový závod?
V garáži už mám hromádku věcí, které jsem si zapomněl poslat do Ameriky předem. Když si člověk něco zapomene, tak má smůlu, protože závod je za mořem. To základní jako motorka a náhradní díly je samozřejmě naložené, pak jsou různé drobnosti. Třeba spínací špendlíky na číslo a takové blbosti...
Co víte o jihoamerických tratích?
Jen to, co pořadatel pustí do éteru. Ale zaplaťpánbůh za to, že jsme všichni na jedné lajně, pro nás nováčky je to určitě plus. Veteráni jedoucí podesáté samozřejmě Afriku znají nazpaměť, ale tady to bude něco nového. Už jen charakter tratě napovídá, že to bude extrém.
V čem to bude jiné?
Jedeme skoro v pěti tisících metrech nad mořem, ale jsou tam i pouště s velkými dunami. V noci je v Argentině i minus pět stupňů a ve dne přes čtyřicet. Bude to hodně technické. Začátek bude velmi rychlý, ale jak říká ředitel soutěže Lavigne, ten pravý Dakar začne až po dni volna. Když do Valparaisa dorazíme zdraví, čekají nás tři brutální etapy, kde se bude lámat chleba.
Při své předloňské premiéře jste jel sám jako "batůžkář" a překvapil jste patnáctým místem. Z toho asi nebudete chtít slevit, že?
Ambice jsou samozřejmě velké. Já i celý tým děláme maximum pro úspěch. Tým se o mě stará se vším všudy a očekává ode mě výsledek, za který se samozřejmě bude i zodpovídat. Když Yamaze nepředloží nějaké výsledky, tak ona může zavřít dveře.
Takže týmová podpora je plus, ale zároveň jste pod velkým tlakem?
Ano, ale na druhou stranu mi z týmu říkají: Hele, nelámej to přes koleno. Když dojedeš do cíle padesátý, bude to dobrý. Chceme hlavně, abys ve zdraví dojížděl, a ne se někde zabil. Nechtějí výsledek za každou cenu, neříkají mi: Musíš, musíš, seš jednička. A to jsem docela rád. Mám s Yamahou smlouvu do roku 2011, takže nemusím tolik spěchat.
