Sám závodil, byl autokrosovým jezdcem. Pak v 70. letech koukal na rakouskou televizi, kde dávali do té doby v Čechách poměrně neznámý sport. Rallyekros.
To mu nedalo spát. Sám si říkal, že něco takového musí uspořádat i v Čechách. A povedlo se. Tak se zrodil český rallyekros, jehož „otcem“ se stal dnes 72letý Jan Macháček. A proč padla volba právě na Římov, poutní místo na Českobudějovicku? Důvod je jednoduchý. „Jezdil jsem tam na chalupu,“ usmívá se Macháček. Parta kamarádů okolo bývalého autokrosaře tak uspořádala první závod, a to ještě u silnice na loukách mezi Římovem a Pašínovicemi. Bylo 17. září roku 1983.
„Tehdy myslím Olešník odmítl peníze na opravy cest a chodníků. Ty se pak tedy na naši přímluvu přesunuly do Římova, kde se za ně spravila silnice a za zbytek jsme postavili trať. Byla to ale anabáze,“ vybavuje si tehdejší ředitel závodů, dnes 71letý Oldřich Strejček.
V Římově založili i autoklub a začali pak se stavbou nové tratě u kaple Loučení Ježíše s Pannou Marií. To se psal rok 1986. Jihočeská obec tak měla první rallyekrosovou dráhu v Československu, která byla zčásti vyasfaltovaná a zčásti se jezdilo po šotolině.
„Trať splňovala kritéria pro mezinárodní závody. Stavba začala v dubnu a do konce srpna bylo vše připraveno na závod. Spotřebovali jsme několik tun kamení, obalované drti a dalšího materiálu. Navíc všichni zainteresovaní museli obětovat volné soboty a neděle,“ popisuje římovskou závodnickou historii fotograf a motoristický novinář Petr Šulčík na svých webových stránkách věnujících se tomuto motorsportu. Rallyekros si v polovině 80. let rychle získal pozornost závodníků.
„Jezdcům se líbila především finanční nenáročnost. Oproti soutěžím odpadly náročné a dlouhé přejezdy, ušetřilo se na benzinu i pneumatikách. Většina startovního pole využívala vozů Škoda 120, k vidění byly i vozy VAZ nebo trabant a některé další zahraniční značky,“ přidává Šulčík.
Na rallyekros se navíc naučili chodit i diváci. V Římově byl z jednoho místa dobrý výhled na téměř celou trať. „Naše závody ze Setkání mistrů vysílala dvakrát také televize, tak tu bylo i sedm tisíc diváků. To mi udělalo velkou radost,“ připomíná Macháček.
Vyhrál se špatnou převodovkou
Strejček si zase pamatuje jiný moment. „Když Honza (Jan Macháček pozn. red.) se svým Audi Coupé zvítězil v závodě i se špatnou převodovkou. Vyhrál první rozjížďku, přijel do depa a dal tam zpátečku. Zacouval a už pak nešla dát žádná rychlost. Honza se začal svlékat, že je po závodě, protože kdo vám tam narychlo opraví převodovkovou skříň,“ začíná tehdejší ředitel závodů vyprávět jeden z mnoha příběhů.
„A já si říkal, že přeci takhle nevzdáme závod. Tak jsem sundal kolo, odšrouboval jsem i jeden z krytů, vzal jsem šroubovák a začal s ním v jedné z děr šťourat. Ale já nebyl šikovný, spíš naopak. Zkoušel jsem to jen tak, pak v té díře ale něco cvaklo. Sedl jsem do auta a začal řadit. Jednička, dvojka, všechno tam šlo. Zpátečku jsem tam ale raději už nedával,“ směje se dnes Oldřich Strejček příhodě, za kterou mohla jedna ohnutá součástka převodovky. „Honza pak vyhrál druhou rozjížďku, přijel do depa a bouchnul tam zase zpátečku. A byli jsme tam kde předtím. Jenže to už jsem pak nedokázal spravit,“ dodává Strejček.
Kromě okruhových tuzemských i mezinárodních podniků se Římov dostal do povědomí motoristických fanoušků i při automobilových soutěžích. Sedm let patřil římovský okruh k Rallye Český Krumlov, kde se jezdila část rychlostní zkoušky. V roce 2003 ji například vyhrál s Fordem Focus WRC Václav Pech mladší. Pro známého soutěžního jezdce nebyl Římov žádnou novinkou, jezdil do jižních Čech na závody se svým otcem Václavem. Ten v Římově několikrát startoval.
„Byl jsem tu poprvé v roce 1986 na Setkání mistrů. Jelo se v rallyekrosovém směru, tedy opačně, než jezdíme my na rallye. A táta tehdy trefil na vnitřku poslední zatáčky gumu a jel asi dvacet metrů po dvou kolech. To je první, co se mi v souvislosti se Římovem vybaví,“ popisuje Václav Pech své zážitky v knize Rallye Český Krumlov autorů Bořivoje Plška a Petra Šulčíka. „Pro lidi to byla hezká podívaná, netrápily nás tam obrubníky, trať byla upravená, nebyly tam žádné kameny, a neničilo se tam tak zbytečně auto. Opravdu si tam mohl člověk jízdu naplno užít,“ chválí Pech římovskou trať.
V roce 2006 se při rallye závodilo u poutního místa naposledy. O šest let později se na místě tehdejších závodnických rallyekrosových dep, prostoru startu a cíle a šotolinové trati hrál první fotbalový zápas. Závody vystřídala kopaná, Římov na místě dráhy vybudoval nové hřiště. Navíc se těsně u tratě začaly stavět rodinné domky.
