Právě s Afrikou mohl nejlépe porovnávat, tam totiž závodí pravidelně na klání vedoucím po trase původní Rallye Dakar. Letos však bylo i ve světě pouštních maratonů všechno jinak. „Chystali jsme Tatru na další start na Africa Eco Race, jenže přišel e-mail od Jeana Louise Schlessera, že se kvůli nepříznivé situaci ve světě závod konat nebude. Naštěstí se ozvali z německého týmu South Racing s nabídkou dělat na Dakaru asistenci jejich buginám. Už to vypadalo, že budeme v lednu sedět doma, ale najednou jsme zase měli práci,“ zaradoval se Tomeček.
Na rozdíl od současných závodních trucků skládaných od počátku čistě pro závodění je Tomečkova Tatra přestavěný valník, což se v tomto případě ukázalo jako velká výhoda. Před každou etapou na ni naložili 600 až 800 kilogramů náhradních dílů, nářadí a pneumatik a mohli vyrazit.
„Učím se jet v klidu a nezávodit. Je to nezvyk, startovat až úplně vzadu,“ popisoval Tomeček v průběhu závodu. „V Africe na trati někoho potkám jen párkrát za etapu, tady jsou pořád kolem nás auta a další náklaďáky. Je to něco úplně jiného. Auto se víc boří do písku, v dunách je vysloveně těžkopádné. A výrazně mi stoupla spotřeba. Dřív jsem jezdil za sedmdesát litrů nafty na sto kilometrů, teď je to sto na sto,“ líčil v tiskové zprávě závodník.
Novinkou proti minulým rokům pro něj byli i spolujezdci, v posledních letech závodil v Africe s kamionem úplně sám, čímž si vysloužil přezdívku Captain Solo. Tentokrát měl v kabině dva parťáky. „Do Tatry jsme namontovali sedačky pro navigátora Láďu Lálu a německého mechanika Philippa Rettiga. A závod jsme si užili, Tatra to zvládla a třeba Philipp byl nadšený, protože při dvou předchozích startech v asistenčním kamionu dojel až hluboko vzadu a bez ocenění,“ poznamenal Tomeček.
I rychlé asistence totiž měly svou soutěž a Tomeček byl jasně nejrychlejší. Navíc v celkovém pořadí kamionů dojel šestnáctý. Na trati se sice snažili poctivě sbírat všechny kontrolní body, hlavní náplní však byla pomoc vozům South Racingu, přidruženého týmu Monster Energy i dalším, kteří ji zrovna potřebovali.
A tahle mise oranžových dakarských andělů byla úspěšná, buginy obou týmů totiž obsadily stupně vítězů v kategorii SSV. „Kdyby ještě někdy přišla podobná nabídka, nebránil bych se jí. Ale nejvíc bych si přál, abychom se v příštím roce zase vrátili do Afriky a radovali se v cíli u Růžového jezera v Dakaru,“ přiznává Tomeček.
