Osmačtyřicetiletý bohatý šejk z Kataru je jedním z nejlepších jezdců světa a pár dní před startem 41. ročníku Rallye Dakar největším favoritem kategorie aut. Zároveň se před pár týdny coby střelec nominoval na svou sedmou olympiádu, na které už v roce 2012 získal bronz ve skeetu. „Ale pořád sním o zlatu, protože být třetí znamená, že dva byli lepší než vy.“
Mluví sice sebevědomě, ale jinak je ochotný, milý a usměvavý. Pro MF DNES hovořil během listopadové rallye v Kuvajtu, na které se už počtrnácté stal šampionem Blízkého východu. Spíš než honbu za titulem bral tento závod odehrávající se v poušti jako skvělý trénink na Dakar. „Tady učíte oči číst písek. A tady získávám výhodu na ostatní, neboť pak vím, co v dunách dělat. V nich musíte jet chytře, není to o rychlosti, ale právě o čtení.“
Takže jak je Násir Al Attíja připraven na Dakar 2019?
Můj cíl je jednoduchý - vyhrát! Možná to zní nabubřele, ale v říjnu jsem byl první v Marocké rallye, kde byli všichni ti, kteří pojedou Dakar. A já je porazil. Jen jsme si tím potvrdili, že máme na to, abychom na nadcházejícím Dakaru zajeli dobrý výsledek. Navíc ten mi tentokrát bude svým profilem nahrávat.
Zmíněným pískem?
Přesně tak. Bude to velmi speciální ročník, deset dní budeme jenom v jedné zemi (Peru) a téměř 80 procent povede v písečných dunách, což nebude pro nikoho nic jednoduchého. Potřebujete mít zkušenosti a ty my máme. Organizátoři tvrdí, že to zase bude opravdový Dakar.
A bude?
Bude. Mají pravdu, nelžou. Když se v Americe jelo v roce 2009 poprvé, bylo to spíš mistrovství světa WRC. Spousta rychlých erzet jako v rallye, kde jste dlouho drželi plyn na podlaze. Ale v posledních dvou letech přibyly pouště. Jenže letos to bude jen a jen poušť. Bude to skutečný Dakar, který známe z Afriky. Ten zlatý s pískem.
Víte, u nás v Česku je Dakar hodně populární...
... vím. Jak on se jmenuje ten legendární pán s vousy, co vyhrával v kamionech?
Karel Loprais.
Přesně! Nikdy jsem nepochopil ty, kteří si sednou do náklaďáku a projedou s ním poušť. Mají můj obdiv. Ale omlouvám se, skočil jsem vám do otázky.
Nic se neděje. Jen jsem chtěl říct, že navzdory popularitě hodně lidí u nás tvrdí, že v Americe to nikdy nemůže být pravý Dakar. Že ten prostě navždy zůstane v Africe. Souhlasíte?
Vůbec. Myslím, že bylo velmi důležité, že se Dakar přestěhoval z Afriky. V Jižní Americe je hodně novinářů, televizí a taky hodně diváků. Já závodil na africkém Dakaru, ale tam nikdo nebyl. Nikdo! Jeli jste sto kilometrů a potkali pár vyděšených domorodců, kteří nechápali, co tam pohledáváte. V Argentině, Peru, Chile, Bolívii jsou bez přehánění miliony lidí, kteří vás sledují. To je důležité pro sponzory. Ti jsou logicky vždycky šťastní, když je jejich logo ve stovkách televizí. A samozřejmě je to zajímavé i pro automobilky. Do Afriky je to nelákalo, zatímco v Americe chtějí být. Je to silný trh. A koneckonců i velký počet účastníků ukazuje, že šlo o správné rozhodnutí.
Jak je důležité, že tady teď závodí takoví borci jako Sébastien Loeb, devítinásobný mistr světa v rallye?
Je to pro Dakar skvělá celosvětová reklama, protože Loeb je značka. Je to nejlepší rallye pilot historie a závod je díky němu zajímavější. A je skvělé, že pojede i tentokrát.
Už ale ne v plně továrním týmu Peugeot, jen v jeho soukromé a skromnější verzi.
Kvůli tomu to pro něj bude jiné, těžší. Když jste v továrním týmu, můžete si na trati dělat téměř, co chcete. Když ale jedete v soukromé stáji, nemáte stejnou podporu. Já byl poslední tři roky jediným, kdo na Dakaru bojoval proti peugeotům - ten tým měl čtyři auta, jeden mohl při problému na trati pomoct druhému, zatímco já tam byl s toyotou sám. Dnes je situace jiná. Bývalí piloti Peugeotu teď pojedou za Mini Cooper, Loeb má jen loňské auto. Bude to zajímavější. Navíc mám za sebou silný tým a vážně dobrý vůz.
Nebere nic než vítězstvíPohled „Násir Al Attíja je závodník, kterého potkávám od roku 2006. Od té doby spolu závodíme ve všech disciplínách, které jsem jel. Jsme si tedy velmi blízcí a dlouhou dobu mi byl ve vytrvalostních závodech učitelem. Teď, když už se dostávám dopředu, se to malinko mění, ale kdykoliv za ním přijdu, dá mi radu. To nikdo jiný neudělá. Vysoce ho respektuji, v jaké se drží formě a jaké má neskutečné nasazení. On jede pořád naplno, jen někde na chvíli ubere, jako lišák se prosmýkne a pak zase drží plyn. Je zarputilý a já nechápu, kde bere tu energii. Má chtíč a elán po výsledku. V tom je stejný jako Carlos Sainz, i proto to mezi nimi tak třelo, když byli v jednom týmu. Od té doby, co vyhrál Dakar, už nebere nic jiného než vítězství. Jede každý závod vyhrát, nic jiného ho nezajímá. Je náturou šampion. Když pojedeme bok po boku a těsně před cílem bude díra, většina jezdců zvolní, ale on ne. Má klapky na očích, které ho ženou za vítězstvím. Jede ale hodně za hranou. Když na trati vidí Loeba, Sainze, chce je zničit za každou cenu.“ Martin Prokop |
I proto nahlas mluvíte o třetím triumfu. Jak je vlastně těžké Dakar vyhrát?
Moc. Je to zvláštní mix opatrnosti, protože každý z těch deseti dnů se může něco přihodit, zároveň ale musíte riskovat. A musíte mít štěstí. Vím, je to klišé, které opakuje každý, ale třeba loni jsme v jedné etapě rozbili převodovku a ztratili spoustu času. Sice jsme to opravili, vrátili se do závodu, ale tu ztrátu už jsme nedohnali. Jasně, byl jsem i tak druhý, ale celý rok jsem usilovně testoval, aby se to neopakovalo.
Jedním ze silných protivníků bude i Martin Prokop, váš přítel. Může i on jednou Dakar vyhrát?
Může, ale samozřejmě, až skončím (úsměv). Je to skvělý a chytrý člověk. Známe se z mistrovství světa v rallye víc než deset let. Občas se mě on i jiní ptali, proč vyhrávám v závodech, jako je Portugalsko, Sardinie, Argentina, a já odpovídal: Naučil mě Dakar. A jednoho dne i Martin řekl: Tak jo, zkusím to. Byl jsem nadšený, protože je super, když elitní jezdci WRC jedou Dakar. Zároveň ale vědí, že vítězství jim hned nespadne do klína, ani Loeb zatím nevyhrál. Je to tvrdá dřina a trvá několik let, než se vyhrabete na špičku. Byly roky, kdy jezdci z WRC Dakar přehlíželi, teď se to změnilo, což zvýšilo prestiž i sportovní stránku. Teď už není pochyb, že je to nejtěžší závod světa a jezdí ho ti nejlepší piloti. Ukazuje se to i na výsledcích - jedete 10 tisíc kilometrů a v cíli je rozdíl pár minut. To je nádherné a i Martin na tom má zásluhu.
Úspěšný rallye závodník Násir al-Attíja z Kataru získal na olympiádě v Londýně bronzovou medaili ve skeetu.
Vím, že vy Čechy máte hodně rád, že?
Aby ne. Pomáháte mi. Každý rok trénuji na střelnici v Brně, znám se skvěle s Davidem Kosteleckým i Petrem Málkem. Teď je přede mnou sedmá olympiáda v Tokiu a sním i o osmé v Paříži. A snad nezůstane jen u toho bronzu z Londýna. Střílím rád, protože mi střelba hodně pomáhá i v motorsportu - při koncentraci, soustředění, abych byl proti soupeřům silnější. A mimochodem, v létě se v Česku představím i s autem, pojedu Barum rallye ve Zlíně.
Jste v Kataru známější jako jezdec, nebo střelec?
Spíš mě znají jako jezdce, ale střelectví je tam taky populární, takže ten londýnský závod hodně lidí sledovalo. Přiznám, že od té doby mi lidi v Kataru říkají Superman, což je moc příjemná přezdívka. Ano, je výjimečné, když děláte dva sporty a oba na té nejvyšší úrovni. Když mi pověsili bronz na krk, ani jsem něco tak extra zvláštního necítil, ale vnímal jsem, jak jsou lidi kolem mě šťastní. Až později jsem pochopil, že je to pro sport velká věc, když jste vítěz Dakaru i olympijský medailista.
Teď Katar čekají velké sportovní události - letos atletické mistrovství světa a za čtyři roky to fotbalové.
Je to pro lidi v Kataru splněný sen a já sám teď pojedu Dakar se sponzorským logem fotbalového šampionátu. Chci turnaj propagovat, protože to bude skvělá akce. Někdy slýchám, že lidi mají z toho mistrovství obavu, ale proč? Katar už pořádal řadu špičkových sportovních akcí a ještě bude pořádat. Vláda ve Francii vlastní fotbalový klub PSG, Neymar je jedním z mých přátel a já často létám na jejich zápasy. I vlastnictví tohoto klubu ukazuje, že to s fotbalem myslíme vážně.
