„S jakou taktikou do druhé části půjdeme? Prostě máme před sebou ještě půlku Dakaru. Nemůžeme k tomu přistoupit defenzivně. Pojedeme si to svoje. Co umíme a na co má Čenda,“ řekl Macík ČTK, který svůj kamion takto pojmenoval.
„Kde bude potřeba zpomalit, zpomalíme a kde bude potřeba letět, poletíme. Nemůžeme si říkat, že máme obrovský náskok. Podívejte se na to, co bylo před Empty Quarter (poušť Rub al-Chálí), kdy jsme měli ztrátu 40 minut a teď je to obráceně,“ podotkl člen týmu MM Technology.
Macík vyhrál na Dakaru dvoudenní etapu a vede mezi kamiony, Prokop už je sedmý |
Výsledkově je Macík s první částí soutěže maximálně spokojený. „I když to nebylo každý den tak růžové, jak by si člověk představoval. Možná je to ale i ten důvod, proč je Dakar tak těžký. Za mě je to od prvního dne opravdu nejtěžší Dakar v Saúdské Arábii. Spousta kilometrů, fakt náročný terén, který se střídá a jede se v obrovské rychlosti. Samozřejmě všichni plánovali, jak se na začátku budou šetřit, ale vůbec. Letí se v maximální rychlosti,“ řekl Macík. Jako realitu, která k soutěži patří, bere i několik defektů a patnáctiminutovou penalizaci za neprojetí kontrolního bodu.
Druhý muž loňského pořadí si pochvaluje úpravy, které po předešlém ročníku tým na kamionu udělal. „Kluci s Čendou udělali v minulém roce hodně práce. Ač to byly detaily, tak jsem spokojený. I kvůli tomu jsme tam, kde jsme. Druhá půlka ale může všechno změnit. Nechme se překvapit.“
Největší zkouškou pro závodníky zatím byla dvoudenní etapa v poušti Rub al-Chálí, kdy si museli poradit bez pomoci mechaniků a v dunách i nocovali. „To se snad ani nedá popsat slovy. Je to něco, co musíte zažít, aby to člověk dokázal pochopit. Je to obrovské dunoviště, kdy pokaždé sjedete na šot, což jsou vyschlá jezera, a pak letíte 120, 130 a auto se permanentně boří. Spotřeba je přes 200 litrů na sto kilometrů a najednou navigátor zahlásí: za dva kilometry pojedeme nahoru do trojkových dun. Vy se vydáte nahoru a musíte tam v obrovské rychlosti vyskákat a doufáte, že to vyjde,“ popisoval Macík etapu ve čtvrté největší poušti na světě. Posádky si musí dávat pozor i na defekty, hlídat si spotřebu a neustále hledat cestu.
Velkým zážitkem pro účastníky bylo nocování v poušti. „Bylo to krásné. Bylo nás tam asi 30 posádek, dostali jsme stany od pořadatele, my jsme měli svoje karimatky a spacáky. Dostali jsme balíček s jídlem, i když my jsme sebou měli svoji gulášovku. Užili jsme si to. I proto, že s technikou nic nebylo,“ řekl Macík. „A lehnout jsme si šli v půl deváté, což se nám normálně nepoštěstí ani doma, protože máme děti,“ pousmál se.
Macík nejen o životě s Dakarem: Když mě vyhodíte v poušti, postarám se o sebe |
Výsledky dvoudenní etapy řádně zamíchaly pořadím kamionů. Drtivá většina posádek si s náročnou tratí nedokázala poradit. „Jestli to bylo až za hranou? Blbě se mi to soudí, protože jsem jel jako první kamion. To má svoje výhody i nevýhody. Nevíte, jestli to projedete, zda tam není moc velký náklon a podobně. Bylo to relativně vabank. Bylo tam reálně 25 výjezdů, které byly opravdu náročné. Kdybych neměl svoje auto, svoji posádku a zkušenosti, které jsem za léta nasbíral, tak to nepřelezeme,“ uvedl Macík. svoji roli hrála i skutečnost, že řada posádek už před Dakarem nejezdí trénovat do dun.
Hodnotit, zda organizátoři nepřecenili síly závodníků, nechtěl i proto, že neví, jakou cestu si v dunách kdo zvolil. „Vy přejedete jednu dunu a ostatní se na ni zakopou a vy nevíte proč. Pro nás to za hranou nebylo. Letěli jsme od začátku do konce. Takhle dojely jen tři kamiony,“ dodal Macík.
