Jak vám v tuhle chvíli je? Cítíte nějakou intenzivní bolest?
Na to, co se mi stalo, to je celkem dobré. Je otázka, jak dlouho se to bude hojit a zda bude potřeba další operativní zásah, nebo ne. Musím rehabilitovat a snažit se to pořádně prokrvit. Dva měsíce bych nohu neměl vůbec zatěžovat. Mám stehy dlouhé 25 čísel, vlastně přes celou pr... (úsměv) Nemůžu se kvůli tomu pořádně pohnout. Ale prášky na bolest neberu, dá se to skousnout. Dělám si z toho legraci, že nemám zadek na půlky, ale na třetiny.
Prý si pamatujete, že jste zadním kolem narazil do kamene.
Chtěl jsem předjet dva pomalejší jezdce, svou roli v tom sehrál i adrenalin. Jelo se v takovém vyschlém řečišti, prášilo se. Byl tam kámen, takový menší „obrubák“. S motorkou ho předním kolem přejedete, ale zadní vždycky dostane kopanec. Viděl jsem ho na poslední chvíli a přesně jsem věděl, co se stane. I když jsem se snažil ještě posunout těžiště, přeletěl jsem přes řídítka.
Kdo vám přivolal helikoptéru?
Na motorce máme speciální přístroj, jmenuje se to eri track. Ten měří přetížení a dokáže rozeznat, jakou měl jezdec havárku. Tady helikoptéru rovnou volal. Než přiletěla, připadalo mi to jako celá věčnost, ale naštěstí byl mezi diváky nějaký doktor, který mě celou dobu držel za ruku. Já byl zatím střídavě mimo a probíral se. Nejdřív si mysleli, že mám rozdrcenou pánev a vnitřní zranění, takže se mnou raději nechtěli nic dělat. Pak se tam objevil můj kondiční trenér Ivan Svědík a začal na ně řvát, aby s něčím začali. Byl taky u přesunu do Córdoby, strávil tam se mnou strašného času. Musel zestárnout tak o tři roky, když mě poprvé viděl, tak měl opravdu strach. Jsem mu za to moc vděčný.
Kolik hodin trvala operace?
Asi čtyři, bylo to poměrně náročné. Doktoři se museli dostat pod všechny cévy a svaly. Tady v Čechách mi říkali, že by to v takovém místě operovat nechtěli, byla to fakt dřina.
Jak jste byl před karambolem spokojený se svým výkonem?
Loni jsem se posouval dopředu až ve druhé části závodu a teď jsem po polovině ztrácel na nejrychlejšího jen 56 minut, naše zrychlení bylo výrazné. Považuju to za úspěch, protože startovka byla strašně silná. Na začátku se mi ale úplně nezamlouvala trať. Byly tam rychlé a nebezpečné úseky, které ani nebyly značené v road booku (plánu cesty), trochu pro „vymetené“ hlavy. Čekal jsem na druhou půlku, kde to bude náročné technicky a bude velké teplo. Týmový cíl byl stáhnout z loňské celkové ztráty 6,5 hodiny na vítěze aspoň tři.
Na Dakar byste se chtěl za rok vrátit. Jak na vaši havárii nahlíželi v týmu tovární Husqvarny, který jste letos reprezentoval?
Když se mi to stalo, byl jsem z jejich jezdců druhý. Fandili mi a mrzelo je to, protože viděli, že je naděje na úspěch. Oni vědí, že se při tomhle závodění něco podobného přihodit zkrátka může. Byli překvapení, jak mi to šlo, v některých úsecích jsem se byl schopný pohybovat kolem 10., 12. místa. Až mě brzdili a říkali, že se mám šetřit na druhý týden rallye.
