Předpokládal jste, že start Dakaru bude extrémní. To se potvrdilo, souhlasíte? Už nejedou mj. Sainz a Loeb, to je nečekaná věc a ukázka nevyzpytatelnosti závodu i marketingová rána pro něj. Jaká byla první polovina závodu pro vás?
Extrémní v několika ohledech. Množstvím závodních kilometrů, které jsme každý den museli absolvovat, to spojené s Chrono48 a druhou maratónskou etapou, kde přes noc opravujete v daném místě. Když přidáte náročnou navigaci, která se tenhle rok trošku změnila, dá to dohromady ten extrém, o němž se všichni baví. To můžu jedině potvrdit. My se snažili najít správný rytmus, rychlost, protože je to náročné na pneumatiky. Jeli jsme ve skalách, v šutrech, dělali jsme pneumatiky, bez toho to nejde, když chcete jet vepředu. Nebo jde, ale musíte mít hrozné štěstí.
Na Dakaru už jste leccos zažil, byl jste před startem nervózní?
Byly to nervy už od začátku. I když jsem tady potřinácté, tak se stejně těším na to, až si nasadím helmu a můžu vyjet. Na trati už jsem potom klidný, je to něco, co si užívám. Hrozně mě to baví a tak to chci dělat. Je to o soustředění, aby člověk nedělal chyby, koncentroval se sám na sebe.
Jaká je na Dakaru atmosféra? Potkáváte na trati české vlajky a fanoušky?
Samozřejmě. Vlajky jsou všude po trati, je to souboj Česko versus Litva! Tyhle dvě jsou opravdu všude a my počítáme, kdo jich má víc. Pak i o tom vtipkujeme s fanoušky, vídáme se s nimi na startu i v cíli, povídáme si. Je úžasné je tady vidět.
Překvapení pro Čechy na Dakaru. Před startem je navštívil prezident Pavel |
Navštívil i vás prezident Petr Pavel?
Když vás přijede navštívit vlastní prezident, tak to už má nějakou váhu. Jsem za to strašně rád. V ten moment jste hrdý na to, že jste z České republiky. Každý má sice své preference, ale tohle je jasná známka toho, že tady na Dakaru je opravdu velká česká stopa. Moc za to děkuju a jsem rád, že Česko můžeme reprezentovat tak, jak ho reprezentujeme.
Z Chrona48 slibujete pro vaši talkshow Posedlí Dakarem spoustu historek, prozradíte aspoň jednu? Jaké bylo nocování pod hvězdami?
Co se týče nocování, tak jsem třeba opravdu nečekal, že si i mechanik Dejv Švanda vytáhl aplikaci na telefonu, že bude hledat souhvězdí na obloze. K tomu spíte na matracích, které se bohužel vyfouknou, venku dva tři stupně, vy si ohříváte jídlo v pytlíku... A nemáte sprchu, na což se navigátor František Tomášek těší, zato my tedy ne. Dohromady to dá spoustu zajímavostí, které si necháme na Posedlí Dakarem.
Martin Prokop si po jedné z etap stěžoval na pomalé kamiony, které jej brzdily, co na to říkáte? Aleš Loprais se hájil, že mu nezapípal sentinel.
Zbytečná kauza. Marťas přijel za námi, zapípal, my jsme uhnuli a on letěl dál. Bohužel byl opravdu naštvaný v cíli, což naprosto chápu a rozumím tomu, my jedeme v prachu permanentně a vím moc dobře, jaké to je. Ale musíme se s tím porvat. Podle nás to nebylo nic složitého. Jednou sentinel zapípá a jedete, něco o nefunkčnosti sentinelu je většinou blbost, respektive výmluvy od ostatních posádek kvůli tomu, že nechtějí pustit někoho před sebe. Což nedává úplně smysl, když auta mají maximálku 170 kilometrů za hodinu a my 135. Předjedou nás hned. Marťas letěl, krásně namaloval cestu a my si to hezky pěkně zkracovali za ním. S ním jsme si to rychle vyříkali, omluvil se, jedeme dál.
Spor na Dakaru, Loprais poslal Prokopa někam: Etapu jsme ti nezkazili |
Jak vidíte souboj s Alešem Lopraisem? Co ještě ve středu ráno vypadalo jako velmi těsná bitva se během maratónské etapy a její čtvrteční druhé poloviny zase výrazně změnilo.
Dakar má jedno specifikum a já říkám od samého začátku, že největším soupeřem jste vy sám sobě. Nevybírám si jednoho pilota, s kterým bojuju. Pro mě jsou to všichni, kteří jsou na startovním poli. Protože jak vidíte, tak se každý den může stát cokoliv. Můžete ztratit hodinu, nebo ji získat. Můžete se ztratit, můžete nedokončit etapu, můžete se někde vybourat. Nic z toho nikomu nepřejete. Soustředím se sám na sebe. Máme tady rychlé závodníky nejen z Česka, závodníky s našimi kamiony, které nás mohou porazit, což je až divný, ale je to tak. Na trati jsme soupeři, mimo trať bychom měli být přátelé. Ne všichni takhle fungují, ale my ano a chceme takto vystupovat navenek.
Pátek je na Dakaru dnem volna, jak ho trávíte?
Snažím se nabrat trošku energie. Naberu ji prací – já jsem workoholik, seznamte se. Moje žena si ze mě dělá srandu, že pracuju i na Dakaru, ale mě to uklidňuje, pomáhá mi to. Obejdu závodníky, s pár z nich jsem si povídal na snídani. K tomu mediální povinnosti. Musíme poslat fanouškům postřehy a informace, co se tu děje. Napříč sociálními sítěmi jich máme přes půl milionu. Kluci připravují auto, vypadá furt jako nové, budeme mít i novou haubnu, paráda. Nová kára do druhé poloviny Dakaru.
