Hádkové se starali o slávu
Největší úspěchy plzeňských plochodrážníků jsou spojeny s příjmením Hádek. Ať to je Jan Hádek starší (55 let), jenž vybojoval titul československého mistra v závodě dvojic v sedmdesátých letech a byl pravidelným členem národní reprezentace, či později jeho synové Bořivoj a Jan Hádkové, kteří patřili až do jara 1997 k oporám plošinářského klubu ze západočeské metropole a nejednou oblékli i reprezentační vestu.
Starší Bořivoj (33 let) je mistrem republiky ve dvojicích ze sezóny 1993 a jemu i Janovi (29) patří extraligový primát, který získali Plzeňané posílení o světového šampióna Simona Wigga o rok později. Jenže před čtyřmi roky jako když utne. Bratři Hádkové doslova ze dne na den opustili plochodrážní scénu.
„Nepohodli jsme se tehdy s novým vedením plzeňského klubu. To byla jedna příčina. Druhou bylo to, že nás čekala výměna motocyklů se stojatými motory za stroje s ležatým agregátem. Tedy pokud jsme chtěli stačit tuzemské elitě. A na to jsme neměli peníze," vysvětluje Bořivoj Hádek.
Plošinu úplně neopustili
Oba mladí Hádkové ale říkají, že plošinu vlastně úplně nikdy neopustili. Na plzeňském stadionu sice příliš k vidění nebyli, ale nechyběli mezi diváky na stadionech v Praze na Markétě, ve Slaném či v severočeských Chabařovicích.
„Nevynechali jsme ani možnost svést se po dráze. Třeba v Pardubicích jsem byl pravidelně na tradičním zakončení sezóny, což je vlastně závod se vším všudy. Tam jsem si to rozdal z Pavlem Karnasem či Janem Šináglem. To jsou kluci, se kterými jsme závodil od juniorů," říká starší z bratrů, který před lety startoval i v britské lize v barvách týmu Exeter.
Letos se mezi fanoušky objevili bratři Hádkové i v Plzni při prvoligových kláních. Snad to bylo tím, že jejich otec kaučoval tým složený z jezdců Plzně a Slaného. „Ligu jsem pozorně sledoval nejen kvůli tátovi a zjistil jsem, že úroveň není tak vysoká, že bych jí nemohl stačit. Dlaně mě samozřejmě svrběly," konstatuje Bořivoj.
Zatím trénují každou středu
Hádkové se vracejí, prolétlo jako blesk mezi příznivci ploché dráhy v Plzni během prvních podzimních týdnů. Bratři to s návratem do ligové soutěže myslí vážně a od začátku září na Borech pravidelně středu co středu trénovali. Říkají, že se rozhodně necítí do starého železa. Současně ale tvrdí, že definitivní rozhodnutí o jejich návratu padne až na jaře 2002.
„Chybí nám kondice. Odjel jsem čtyři kola a už mě bolely ruce. Ale to se dá přes zimu dohnat, už mám vymyšlenou přípravu v tělocvičně a v bazénu. Ovšem potřebujeme také pořádné motorky. Zatím jsme jezdili na starých modelech, se kterými bychom do ligy nemohli. To bude horší, nová stojí 120 tisíc. Ale jezdit se dá i na starším motocyklu. Pro začátek stačí jedna motorka pro každého, nemusíme mít hned každý i celou náhradní," míní Jan Hádek mladší.
Nejde jen o návrat
Plzeňský plochodrážní stadion v posledních rocích téměř osiřel. Zatímco dříve se tady každou středu scházeli k tréninkům nejméně čtyři jezdci, letos se tady začalo jezdit pravidelně až v době, kdy bratři Hádkové opět usedli na motorky. K nim se přidali ještě další z bývalých jezdců Karel Kadlec a Jiří Štrobl.
„Musíme plzeňskou plošinu trochu oživit, vždyť letos za plzeňský tým nestartoval ani jeden rodilý Plzeňan. Když se tady bude pravidelně jezdit, tak přitáhneme i nové zájemce. Od nás uvidí, jak se závody vůbec jezdí. Otec s druhým trenérem Jaroslavem Hauptmannem mají připravené motocykly pro nové adepty. Věřím, že na jaře borský stadion opět ožije. A to je vlastně jeden z důvodů, proč se chystáme zpátky na dráhu," doplňuje Bořivoj Hádek.
- pondělí 12. listopadu 2001
