Žít s tím asi není úplně jednoduché. Když Vettel loni v září vyhrál vMonze v týmu Toro Rosso coby nejmladší jezdec historie závod F1, z tváře mu takřka ještě dětský úsměv zmizel jen v jediném okamžiku. "Prosím, nesrovnávejte mě pořád s Michaelem," zaprosil.
Jako by prosil kohouta, aby ráno nekokrhal. Závaží velkého jména ho možná bude tížit celou kariéru. Anebo možná ne. Třeba okovům unikne Vettel aspoň částečně už za tři týdny na trati ve Valencii, kdy se proti velikánovi postaví. "Nemyslím, že se pro nás jezdce něco změní, když bude Schumacher na startu," říká on a může mít pravdu.
Tedy může mít pravdu, mluví-li v množném čísle o většině pilotů. Že by se nic nezměnilo v jeho případě, tomu lze těžko věřit.
Vždyť Vettel může překročit svůj stín, k čemuž dosud nikdy nedostal příležitost. Kromě exhibičních podniků a jednoho tréninku před Grand Prix Turecka 2006 se "malý" a "velký" Schumacher dosud na dráze nepotkali.
Minuli se v čase, až teď se jejich osudy protnou. Porovnávat Vettela a Schumachera je asi laciné, avšak zároveň tak svůdné, že nejde odolat. Ty dva nespojuje jen národnost, ale také například začátky na motokárách a velký talent. Schumacher čekal na první vítězství 18 závodů, jeho možný nástupce jen o 4 déle.
Navíc je Vettel – stejně jako starší kolega – lamačem rekordů: stal se nejmladším pilotem v závodě F1, nejmladším bodovaným jezdcem, nejmladším držitelem pole position (prvního místa na startu), nejmladším vítězem závodu i nejmladším vítězem ve dvou odlišných stájích, neboť teď jezdí za Red Bull.
Už jako dítě Vettel vítězil. Když se stal v roce 2000 mistrem Evropy v motokárách, gratuloval mu osobně i Schumacher, který totéž dokázal v roce 1987, kdy se Vettel narodil. "Byl to velký zážitek," líčil mladší z těch dvou.
Další velký zážitek na něj čeká ve Valencii.
