"Máme obrovskou radost. Neopakovatelná atmosféra při vyhlášení vítězů v Jelení zahradě s davy fanoušků dovršila krásný závod," usmíval se dobře naladěný Pech. Proč by také ne, domácí šampionát vede s luxusním náskokem 74 bodů na druhého Jaromíra Tarabuse.
Letos prohrál pouze s továrním jezdcem Škodovky Janem Kopeckým na lednové Jänner rallye, teď v Krumlově porazil i odvěkého rivala Romana Krestu. "Roman chlapsky přiznal, že jezdíme rychleji," potěšilo šestatřicetiletého plzeňského závodníka.
V Českém Krumlově jste vedl od druhé rychlostní zkoušky. Kdy jste si definitivně řekl: Teď už mě Roman nedožene?
Musím přiznat, že jsem byl ve střehu až do konce. Čekal jsem, že přijde jeho strhující útok. Už kolikrát mu to vyšlo, proto jsem byl ostražitý pořád. (úsměv)
Zaujalo mě jedno vaše prohlášení před závodem, kdy jste řekl, že si s Krestou rád zazávodíte, ale že je v Krumlově neporazitelný. Co vás k tomu vedlo?
Zkušenosti. My proti sobě závodíme asi šestnáct let. Od roku 2001 to bývají někdy vyhrocené souboje, často máme podobná auta a jde o vteřiny. Ale netroufl bych si říct, že právě v Krumlově jsem ho schopný porazit. (Kresta tam vyhrál už sedmkrát - pozn. aut.)
Vidíte, tentokrát to vyšlo. A dokonce s dost výrazným rozdílem. Čím si to vysvětlujete?
Pro Romana to byl první závod sezony. Chápu, že nechtěl riskovat, aby třeba rozbil vůz. Sám přiznal během závodu, že jezdíme rychleji. Ale hlavně - my máme konečně perfektně připravené auto.
Právě to byl loni často problém. Na čem jste nejvíc zapracovali?
Především jsme přestali spoléhat na vývoj továrního týmu anglické firmy Prodrive a přes zimu si udělali vlastní. Ostatně jako se všemi předchozími auty. Té malé partě lidí patří velký dík, auto perfektně vyladili. Stálo nás to spoustu peněz a úsilí, ale výsledek se dostavil.
A co na to v Anglii?
Teď nás požádali, jestli jim neprozradíme, jak jsme nedostatky odstranili. Že se s něčím podobným potýkají i u vozů jezdících světový šampionát. Škoda že to nepřiznali dřív, mohli jsme být o krok napřed a ušetřit. (hořký úsměv)
Na jihu Čech se jelo na mokrých silnicích. I to bylo vaše plus?
Jasně. Jarda Palivec i můj táta odvedli opět skvělou práci, navíc jsme měli velmi přesné informace od našeho meteorologa. Auto fungovalo, jak mělo. A já se mohl soustředit jenom na jízdu. Výhodou bylo také to, že jsme vsadili na podvozek, který jsme používali při Jänner rallye.
Vrátili jste se na vítěznou vlnu, takže teď už vás zajímají jenom prvenství?
My stojíme nohama pevně na zemi. Víme, že ani soupeři nespí a jsou dobří. Možná se do naší jízdy teď promítne i taktika. V čele celkového pořadí máme náskok, budeme víc koukat na body.
Přesto je ale z vašeho hlasu patrná daleko větší spokojenost, než tomu bylo v minulé sezoně.
Konečně vidím, že auto řídím. Cítím, že funguje, věřím mu a nebojím se riskovat. Posunula se hranice.
Další závod je už za necelý měsíc, Rallye Hustopeče...
Spíš půjde o to, abych si udržel výkonnost. I soupeři už budou vyježděnější. Auto by mělo vydržet, náhradních dílů máme dostatek.
