"Trénujeme spolu, v Německu jezdíme za stejný tým. Je to pro mě blízký člověk. Ale věřím, že když jsem se z toho dostal já, on to zvládne taky," říká 21letý motokrosař.
Asi si po takové události člověk hned vzpomene na to, co prožil on.
Hned se vám to vybaví. Jsou tři dny od toho úrazu a já na to musím pořád myslet. Furt jsem na internetu a hledám zprávy, jestli je něco nového. Ale ono tři dny poté samozřejmě nic není, tak rychle se nic nezlepší. Vždyť mě udržovali v umělém spánku a kritickém stavu tři měsíce.
Řekněte, je náhoda, že se před týdnem vážně zranil Lukáš Šembera a teď Michael Špaček? Nebo závodníci nyní víc riskují?
Je toho opravdu hodně. Vždyť před měsícem a půl se mi při závodech v Itálii zranil jeden můj dobrý kamarád. Je mu sedmnáct a teď je od pasu dolů ochrnutý. Běhá z toho mráz po zádech, přesto si myslím, že je to všechno jen náhoda a že se to všechno semlelo v krátké době. My závodníci si pak začneme vážit i jiných a důležitých věcí.
Nepřemýšlí pak jezdec po uzdravení, že s motocykly raději skončí?
Já jsem toho nechat nechtěl. Naopak, když jsem začal být v pořádku a při vědomí, tak jsem se hned začal zajímat o závodění, o výsledky. Chtěl jsem se rychle vrátit a to mě hnalo dopředu. Čtyři měsíce po propuštění z nemocnice jsem seděl na motorce a byl natolik v kondici, že šlo jezdit. Kdybych neměl tuhle motivaci, tak by mi trvalo mnohem déle, než bych se vrátil do normálního života. Věřím, že Michaela to bude hnát taky a snad bude v pořádku.
Rodiče si nevyčítali, že vás nechali závodit, a nechtěli vám to zakázat?
Četl jsem, že si Michaelův otec vyčítá, že ho nikdy neměl nechat závodit, že je to jeho vina. Nenese to nejlépe, ale je to čerstvé a časem to snad přebolí. Pokud bude Michael zdravý, tak si to stejně musí rozhodnout sám. Jako já. Rozebíral jsem to s rodiči, kteří si taky prožili těžké období, ale nebránili mi.
Měl jste pak z první jízdy strach?
Potřeboval jsem se ujistit u doktorů, že mi nehrozí žádné větší riziko. Když mi to odsouhlasili, nečekal jsem. Na začátku byly trošku zábrany, ale byly způsobené tím, že jsem na to ještě fyzicky neměl. Pak šly obavy pryč. Snad to bude stejné i u Michaela. Ale ono je jedno, jestli bude závodit, nebo ne, hlavně ať je zdravý! Teď mu musí pomoci lékaři a on sám.
