A dočkal se. Na domácím podniku mistrovství světa superbiků tak nemusí jediný český účastník elitní kategorie pouze vlát na chvostu, ale hodlá zatápět soupeřům. „Zase jsem se trošku vrátil do kůže závodníka a začalo mě to mnohem víc bavit,“ pochvaluje si devětadvacetiletý jezdec z Brna, který touží rozmnožit dosud skromnou sbírku dvou získaných bodů.
Závodní jízdy na Masarykově okruhu jej čekají v sobotu i v neděli od 13 hodin.
S jakým výsledkem byste byl spokojen?
Když neskončím na bodech, budu zklamaný. Tajně mám v hlavě ještě nějaký cíl, ale ten zatím nebudu říkat.
Cítíte před domácím závodem zvláštní napětí?
Čekám velký zážitek, protože si vzpomínám na několik mých závodů v Brně před tou šestiletou pauzou a byla to pro mě vždycky velká motivace. A zároveň i jiný pocit. Rozbije to stereotyp klasických závodů, kdy ve středu přijedete karavanem na okruh a je to plus minus stejné. Tady budu spát doma, protože bydlím 15 minut od okruhu. A vzhledem k tomu, že jsem tady víckrát než na jeden víkend za rok, je to pro mě speciální moment.
Karel Abraham jezdící v MotoGP se svěřil, že domácí závod pro něj představuje především stres. Pro vás to neplatí?
Já to tak nemám, ale na mě není tlak až tak velký. MotoGP má větší tradici a sleduje to víc lidí, navíc Kája je pod tlakem celoročně, což mu nezávidím. Já jsem se na Brno vždycky těšil, i když jsem tu zatím jezdil jen v nižších kategoriích. Teď to bude trošku jiné a jsem zvědavý, jak se s tím popasuju. Je to hlavně o hlavě, tak si to v ní zkusím hezky uspořádat, aby to bylo v pohodě.
Zkoušel jste si hlavu vyčistit?
Minulý týden jsem byl na Šumavě na horském kole, takže jsem mohl trošku vypnout a potrénovat. Sice ne na motorce, ale byl jsem tam s hlavním sponzorem, takže mám kladné body. (směje se) I když jsme párkrát fest zmokli, tak to bylo fajn a po fyzické stránce jsem dobře připraven.
Motorka už vás nezlobí?
Teď už jsem vyloženě pozitivní. Očekávám, že bude všechno v pořádku a bude to plus minus v duchu posledních závodů v Donington Parku. Dám do toho ještě přidanou hodnotu znalosti tratě a doufám, že mi to sedne.
Je znalost tratě velkou zbraní?
Mrzí mě, že jsme kvůli problémům s motorem nestihli původně plánované testy. Ti, co tu v dubnu testovali, budou mít drobnou výhodu – možná i nade mnou. Ale obecně tu trať znám v podstatě nazpaměť, tak doufám, že během pátečních tréninků si to osvojím se svou motorkou a víkend bude úspěšný.
Říká se, že brněnská trať je hodně odlišná od ostatních...
Specifická je tím, že je zasazena v lese, v přírodě. Většina nových autodromů je udělaná na placce. V tom má Brno své kouzlo. Sice z jednoho místa nevidíte celou trať, ale je to trochu dobrodružství.
Po skončení minulé sezony jste si chtěl vybrat tým, ve kterém nebudete jen kroužit vzadu za ostatními, jenže začátek tohoto roku byl přesně takový. Nevyčítal jste si volbu týmu Guandalini Racing?
Nějak to vyplynulo, byla to jediná rozumná nabídka. Tvářila se velice nadějně a také by to nadějné bylo, nebýt těch problémů. Kdybych ten balíček, co mám teď, měl i v lednu na testech, tak bych mohl dojíždět do desítky.
V čem byla hlavní potíž?
Měli jsme velké problémy s motorem, který měl strašně moc poruch. A když změníte motor, změní se i elektronika. Jak byla elektronika každý závod jiná, tak pak nešlo ani o to, že by motorka nefungovala. Ona místy fungovala, ale jak v ni nemáte důvěru – protože se chová každý trénink jinak – tak se stalo, že jsem párkrát přijel do boxu a řekl, že už na ni nesednu, dokud se s tím něco neudělá. Už jsem měl vyloženě strach. Nevěděl jsem, co si můžu dovolit.
Teď už jste si na motorce jistý?
Od Imoly máme nový motor a elektronika se tomu přizpůsobila. Na posledních dvou závodech už byla motorka alespoň stejná a navíc i fungovala. V Doningtonu už jsem porazil skoro deset jezdců, takže už to bylo mnohem zajímavější, než když jsem jezdil na chvostu.
V jedné z doprovodných kategorií v Brně nastoupí i Alexandra Pelikánová. Vy už jste potkal ženu na trati?
Dlouhá léta jsem závodil s Markétou Janákovou. Párkrát mě porazila, takže vím, jaké to je.
A jaké?
Časem to skousnete, když vidíte, že poráží i další. (směje se)
Pelikánová: Rodiče se asi bojí, ale nemají na výběrOdmalička sledovala s rodiči v televizi světové závody motorek. Nyní se Alexandra Pelikánová jednoho z nich sama zúčastní. „Těším se, až poznám, jak to chodí. A hlavně bych se chtěla od ostatních jezdců co nejvíc přiučit,“ plánuje osmnáctiletá Brňanka, která dostala šanci být součástí mistrovství světa superbiků. Na divokou kartu pojede tento víkend v Brně závod doprovodné kategorie Supersport 300. Pryč jsou doby, kdy závodnice na motocyklech působily jako zjevení. Přesto jde pořád o raritu. „Když jdu v Brně trénovat, tak všichni koukají, co tam dělá holka v kombinéze,“ líčí Pelikánová. „Ale na závodech už mě kluci znají, jsou zvyklí a berou mě.“ Nic jiného mužům na rychlých strojích ani nezbývá. Vždyť právě třídě Supersport 300 ve světovém šampionátu vévodí Španělka Ana Carrascová. „Přímo můj vzor to není, ale rozhodně ji obdivuju. Ráda bych ji napodobila a možná i předčila,“ říká Pelikánová. Když poprvé v minibikové akademii Masarykova okruhu usedla na vrčící stroj, bylo jí třináct let. „Což je hodně, ostatní závodníci většinou začínají jezdit kolem čtyř,“ přibližuje. Jenže v téhle drobounké blondýnce zjevně něco vězí. „Nevím, jestli mám talent, ale asi mám štěstí na lidi kolem sebe,“ podotýká studentka třetího ročníku obchodní akademie. „Petr Klug mě naučil všechno od základů. Na velké motorce, na které jezdím od loňska, mě trénuje Marek Morávek. Vysvětluje mi co a jak.“ Strach tahle dívka nezná. „Když děláte tenhle sport, tak si ho vůbec nemůžete připouštět. Rodiče se asi bojí, rozhodně mamka, ale už se pomaličku otrkává. Stejně nemají na výběr, sami mě do toho s pomocí jiných uvrtali. Může za to taťkův kamarád Petr Šťastný,“ směje se Pelikánová, která má řidičák na stopětadvacítku. „V provozu jezdím na skútru, jinak nemám potřebu. Vyřádím se na okruhu,“ podotýká. |
