Novinka Dakaru: bude ještě drsnější

Lisabon, Praha - Dlouhá léta je to jeden z nejdrsnějších závodů světa. A přece na něm bude letos cosi nového. Bude ještě drsnější. „A taky brutálnější,“ říká motocyklista Martin Macek. Dakarská rallye, která za tři dny odstartuje z portugalského Lisabonu, se totiž letos proměnila v nepoznaný extrém.

Aleš Loprais - Aleš Loprais. | foto: www.loprais.cz

„Pořadatelé mají zájem na tom, aby všichni slabí odpadli. Kdo přežije, vyhrál,“ tvrdí Josef Macháček, čtyřnásobný vítěz závodu v kategorii čtyřkolek.

Na Dakar vyrazí už posedmé, ale nikdy neměl před sebou náročnější štreku. I proto tenhle padesátník říká: „Jaký mám cíl? Vrátit se zdravý domů.“

Stačí pár čísel a i vám je jasné, co během 16 dnů na 100 posádek kamionů, 200 aut a 265 motorkářů čeká. Tak tedy 15 etap, jediný volný den a celkem 9 273 kilometrů. Jen pro představu – to je o 1 300 kilometrů víc než před rokem. „Organizátoři chtějí dosáhnout nálepky té nejtěžší soutěže,“ připomíná Macek.

Návrat ke kořenům

Aby ne. Letos se totiž jede 30. ročník a drsné podmínky mají závod vrátit tam,  kde v roce 1977 začínal. Tehdy si zakladatel Thierry Sabine přál, aby Afrikou projeli jen ti nejlepší. A nejlépe bez cizí pomoci.

I proto po namáhavé 7. etapě nesmí k jezdcům asistenční vozy s mechaniky. Kdo bude mít na stroji problém, musí si ho opravit sám. „Dostanete kartáček, dvě deky, mikinu a řeknou vám: Tady dneska spíte. Nesmí k nám přijít žádná pomoc, žádný mechanik,“ popisuje Macháček.

Češi pro Dakar 2008

Kamiony
Aleš Loprais (Tatra): Loni jel synovec šestinásobného vítěze závod coby pilot poprvé a hned skončil třetí. „Byl to sen,“ vzpomíná brzy 28letý řidič. Letos mu strýc Karel prorokuje, že se dočká vítězství. Spolujezdci budou Milan Holáň a Ladislav Lála.
Tomáš Tomeček (Tatra): 37letý otec tří dětí jede na svůj 12. Dakar. „Skončit do desítky by bylo super,“ říká. Parťáky v autě jsou Vojtěch Morávek a Radomír Smolka. Součástí týmu je i závodní Tatra Brazilce de Azeveda, kde dělá mechanika Čech Jaromír Martinec.
Martin Macík (LIAZ): Prožil divoké Vánoce, neboť 22. prosince mu řekli, že jeho auto nesplňuje homologaci a pokud chce závodit, musí vyměnit kabinu za novou. „Představte si, že máte Octavii a někdo vám přikáže, že máte karosérii vyměnit za VW. Děs,“ vzpomíná. Nakonec vše stihl a s Jaroslavem Valtrem a Josefem Kalinou už míří do Lisabonu.
Marek Spáčil (LIAZ): Patří do týmu Martina Macíka. Kromě něj a Zdeňka Němce jede i senátor za Krnovsko a Bruntálsko Jiří Žák.
Robert Randýsek (MAN): Posádka, kterou doplňují Petr Zábranský a Martin Mikulenčák, sice závodí, ale jejím hlavním úkolem je pomáhat dvěma českým posádkám v autech.

Auta
Miroslav Zapletal (Mitsubishi): Loni jel 41letý pilot Dakar poprvé a skončil 54. Letos má k dispozici lepší vůz, který před pěti lety jel o vítězství. „Být v první třicítce by bylo fajn.“ Stejně jako loni bude jeho navigátorem Miloslav Janáček.
Petr Procházka (Mitsubishi): Má loňský Zapletalův vůz, proto je hlavním cílem dojet. Navigátorem je Vladislav Nemajer.

Motorky
Martin Macek (Yamaha 450): Loni bývalý endurový reprezentant vyrazil na Dakar jako amatér a šokoval 15. místem. Letos už je 39letý závodník členem továrního týmu a říká: „Chci být v první desítce a vyhrát svou kategorii.“
David Pabiška (KTM 690): Držitel ceny UNESCO za záchranu života jede Dakar podruhé. Loni skončil 42. „Letos mám skvělý stroj. Loni jsem se plazil po dakarském dně, teď jedu závodit.“
Dušan Randýsek (Yamaha 450): Loni nedojel, když strávil celou noc v poušti. Letos říká: „Cíl je přežít.“
Josef Macháček (Yamaha quad): Každý rok padesátník říká: „Jedu naposledy.“ A stejně se na Dakar se čtyřkolkou vrací. Aby ne, už čtyřikrát ve své kategorii vyhrál.

Přesto je to spíš ojedinělý případ. Ti nejlepší ve všech kategoriích mají rychlé doprovody, jakmile nastane nějaký problém, mechanici ho brzy odstraní. „Já se třeba o auto nemusím vůbec starat. Přijedu do bivaku, řeknu, co se mi na něm nezdálo, a můžu jít odpočívat,“ vyprávěl v létě pro MF DNES devítinásobný vítěz Stéphane Peterhansel. Letos chce vyhrát podesáté. „Pak možná skončím,“ říká Francouz.

Dakarská rallye bude zajímavá pro české fandy. Třeba Martin Macek se po loňském 15. místě dostal do továrního týmu a jeho cílem je první desítka. „A taky vítězství ve své třídě do 450 ccm,“ dodává.

Mezi kamiony zase tradičně o triumf pojede Loprais. I když – stejně jako loni – ne Karel, ale jeho synovec Aleš. „Na Dakaru jsem vyhrál desátý ročník i dvacátý. Aleš teď vyhraje ten třicátý,“ prorokuje Karel Loprais.

Nečekejte však, že on sám bude sedět doma u televize. Rallye si projede jako řidič novinářského vozu. „Ale na závod se chci ještě vrátit. Snad příští rok,“ přeje si Loprais.

Teď s sebou poveze i jednoho VIP hosta: společně s ním bude v autě sedět i herec David Suchařípa, jinak představitel primáře Kroupy ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Těším se, ale zároveň mám velký strach a respekt.“

Kolik bude obětí?

Respekt – to slovo k Dakaru patří stejně jako písek nebo poušť. Vždyť závod si vybral už 53 obětí. „A každý rok někdo další zařve. Je otázka štěstí, respektive smůly, na koho los padne,“ říká drsně Josef Macháček.

Tentokrát se o bezpečnosti mluvilo už dva týdny před startem v Lisabonu. Na Štědrý den totiž v Mauritánii, přes kterou vede velká část závodu, teroristé zabili čtyři francouzské turisty. I proto pořadatelé chvíli uvažovali, zda rallye letos raději nezrušit.

Po pár dnech a několika jednáních s mauritánskou vládou však ředitel soutěže Etienne Lavigne oznámil: „Závod uspořádáme se všemi etapami. Zdá se, že bezpečnostní situace je zajištěna.“

Konvoj mají v Mauritánii hlídat dva tisíce zdejších policistů, další dva tisíce dobrovolníků jim budou pomáhat. „Naše starost je závodit. Nejde myslet na to, jestli vám hrozí nějaké nebezpečí,“ tvrdí Aleš Loprais. „Od toho tam jsou pořadatelé, aby všechno uhlídali. A upřímně – všechno je tak trochu mediální bublina.“

Co možná nevíte

Zakladatel
Francouz Thierry Sabine založil závod před 29 lety, když se v roce 1977 během rallye Abidjan – Nice sám ztratil na svém motocyklu v Libyjské poušti. První ročník odstartoval 26. prosince 1978 z pařížského náměstí Trocadéro a na 170 účastníků čekala štreka 10 000 kilometrů do Dakaru. V roce 1986 pak Sabine sám na Dakaru zahynul, když se zřítil ve vrtulníku. Později Sabinův popel smíchali s pouštním pískem a urna je na startu každého ročníku.

První Češi
V roce 1985 se rallye zúčastnili i první Češi. Automobilka Liaz tehdy na závod vyslala dva vozy. První kamion, ve kterém jeli Jiří Moskal, Radek Fencl a Jaroslav Joklík, skončil třináctý. Ten druhý, v němž seděli Francouz Galland, Zdeněk Kovář a Josef Brzobohatý, závod nedokončil. O tři roky později se Československo dočkalo prvního vítězství, kategorii kamionů vyhrál Karel Loprais.

Ztracený syn
Mark Thatcher, syn bývalé britské premiérky, se slavné rallye také zúčastnil. A v roce 1982 si tu prožil krušné chvíle. Se svým vozem se ztratil na hranicích Alžírska s Marokem a pořadatelé ho našli teprve po šesti dnech.

Pořádní „žrouti“
Přes 8 000 litrů nafty, to je jen spotřeba samotných kamionů během závodu. Při rychlostních zkouškách si totiž vezmou až 120 litrů na 100 kilometrů. Průměrně pak kamiony vymění 100 pneumatik, přičemž každá stojí 20 000 korun. Lépe na tom nejsou ani „benzíňáky“. V Africe se totiž téměř výhradně používá nafta, a tak se musí benzín s předstihem objednávat u pořadatelů.

Kamion s košťaty
Na konci konvoje závodních vozů vždy jede sběrný kamion (camion ballée), jenž má symbolicky ke kabině přivázaná dvě košťata. Je to nejsmutnější vůz rallye, „zametá“ trasu a s ní i odpadlíky. „Ale i když v něm sedíte, pořád nemáte jistotu, že se dostanete do cíle. Když je plný a potká někoho, kdo potřebuje akutně pomoc, klidně vás z něho vysadí a dělejte si, co chcete,“ ví motocyklista Martin Macek.