Příští týden mu bude 33 let. Už letos na něj v seriálu F1 nezbyla sedačka a on měl sezoně přihlížet jen jako televizní expert stanice RTL. S novinářskou visačkou dorazil předminulý víkend i na britský Silverstone. Jenže když za brány okruhu nesměl kvůli koronavirové nákaze vstoupit Sergio Pérez, „Hulk“ se pár hodin před prvním tréninkem proměnil v závodníka.
A znovu tak „ožil“ jeden smutný rekord, který u jeho jména připomíná hned v prvním odstavci i internetová Wikipedia. Hülkenberg je jezdec s nejvíce starty v F1 (178), aniž alespoň jednou skončil na stupních vítězů mezi třemi nejlepšími.
„Samozřejmě bych byl rád, kdyby tato statistika neexistovala, ale necítím žádnou hořkost, netrápím se tím. Beru to jako fakt. Několikrát jsem byl blízko, ale pak vždycky přišly nějaké důvody a okolnosti, proč se to nepovedlo. Víc o tom nepřemýšlím, protože takový je prostě život,“ vyprávěl před časem Němec.
24 - jen tolik pilotů odjelo v historii F1 víc závodů než Hülkenberg. 51 - tolik závodů odjel v F1 Luca Badoer, aniž získal bod. |
V padoku platil a platí za usměvavého a ochotného sympaťáka. Zároveň není pochyb, že je i skvělým jezdcem, který se třeba hned v nováčkovské sezoně stal šampionem série GP2, někdejší juniorky F1.
Má rovněž triumf ze slavné čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, jenže v F1 vždy doplácel na to, že nedostal flek v pořádném týmu. Jen před sezonou 2014 mu na stole ležela smlouva od Ferrari, ale silná stáj nakonec cukla a raději angažovala prověřeného Räikkönena.
A tak, když v září 2017 po Velké ceně Singapuru „trumfl“ v čekání na stupně krajana Sutila (128 závodů), s ironií popisoval: „Dlouho jsem čekal a musel jsem opravdu hodně dřít, abych Sutila dohnal a získal rekord. Jeho éra se chýlí ke konci, Hülkenbergova éra začíná.“
A nutno přidat - stále trvá.
Párkrát byl vskutku blízko, aby i v F1 zažil opojný pocit, kdy po sobě tři nejlepší muži stříkají šampaňským. Třikrát byl čtvrtý, devětkrát pátý. Třeba v premiérové sezoně 2010 vyhrál v Brazílii deštivou kvalifikaci, ale v závodě se propadl.
O dva roky později na stejném okruhu Interlagos vedl. Pak přišla kolize s Hamiltonem a následný trest od komisařů ho o stupně vítězů připravil. V téže sezoně dojel v Belgii čtvrtý, pouhé dvě a půl vteřiny za třetím Räikkönenem.
„Ale na nic si nestěžuji. Být pilotem F1 byla a je fantastická práce a celkem dobrý život,“ říkal smířeně.
V boji s osudem teď nevyšel ani záskok za Péreze u týmu Racing Point; vlastně se nesl v symbolickém duchu jeho kariéry.
Při první alternaci Němec vůbec neodstartoval do závodu, oficiálně kvůli poruše napájecího systému, ovšem spekulovalo se, že se manažer s vedením stáje nedomluvil na gáži, a tak jezdec zůstal trčet v boxech. S trochou humoru se dá podotknout, že se mu tento závod podle pravidel alespoň nepočítal do statistik.
O týden později pro změnu šokoval třetím místem v sobotní kvalifikaci, slyšel chválu z mnoha stran a jeho bývalý kolega Daniel Ricciardo říkal: „Po osmi měsících slezl z gauče a i tak je výborný. Klobouk dolů.“
Jenže ač v neděli často zajížděl stejné časy jako frajeři z Mercedesu, kvůli jedné zastávce navíc proti konkurentům skončil sedmý. „Po tak dlouhé době to nebylo v autě snadné. Tělo dostalo zabrat a budu rád, když zítra vůbec vstanu z postele.“
Co bude dál? Tuto neděli se závodí v Barceloně a lidé z Racing Point tvrdí, že na 99 procent pojede Pérez a Hülkenbergova výpomoc končí. On sám prý raději dorazí s kombinézou i slušivou košilí - buď bude jezdcem, či komentátorem.
A v zákulisí bude nejspíš s manažerem vyjednávat o budoucnosti. Kdyby zase získal v F1 trvalé angažmá, je tu ještě jedna „rekordní výzva“: Andrea de Cesaris odjel 208 závodů, aniž vyhrál. „Ne že bych o tuhle poctu tolik stál, ale zdá se, že mě jen tak někdo nedožene,“ říkal.
Opravdu nedožene?
