"Kolik strážných andělů ještě Schumi potřebuje?" ptá se německý list SportBild, i když správně by asi otázka měla znít: Zbyli slavnému jezdci ještě nějací?
Soupis jeho karambolů za volantem totiž vybízí k úvaze, že se jej "strážní andělé" nahlídali už teď v hodně zvýšené míře.
V říjnu 1991 v rychlosti 280 kilometrů za hodinu na okruhu v Japonsku ustál nehodu z tréninku natolik v pohodě, že poté normálně nastoupil do závodu.
V roce 1995 přišly další dvě, v Brazílii a v Imole - tam bylo jeho auto takřka sešrotováno, zatímco on z něj vylezl nezraněn.
I takhle končil Mercedes Michaela Schumachera. Jezdec ale vážnější zranění neutrpěl.
A výpis pokračuje: Spa, Austrálie, Monza, Německo... Až poté, co po dočasné formulové pauze přesedlal na motorku, jej zlomeniny po pádu v roce 2009 připravily o rychlejší comeback do světa F1.
"Přežil i tuhle děsivou nehodu, přičemž ho pustili z nemocnice po pouhých pěti hodinách," vzpomíná na to agentura AFP.
A zároveň zmiňuje, že Schumacherův závodní styl "výhra za každou cenu" k častým nehodám směřoval. "Nejnebezpečnější věc, jakou jsem kdy zažil," prohlásil třeba jeho bývalý týmový kolega Rubens Barrichello v roce 2010, kdy jen těsně unikl srážce.
"Sedmnáct vážných nehod ve formuli přežije s jedinou zlomeninou nohy. A teď jej zastaví úraz na lyžích... Taková šílenost!" řekl pro švýcarský Blick expert na formuli 1 Roger Benoit. Snad ještě nějací andělé zbyli.
