Zatímco šestnáctiletý Šembera zatím nemůže hýbat dolními končetinami, ale již myslí na návrat do školy, Špaček je udržován v umělém spánku a ani tři dny po nehodě nepřicházejí z plzeňské nemocnice dobré zprávy: "Situace je stále velmi vážná a zůstává beze změn," píše na internetové stránky rodinného týmu Goldfren otec nadějného motokrosaře Stanislav Špaček.
Vše se stalo v posledním kole, kdy holický jezdec stíhal vedoucího závodníka kategorie MX2. Špačkovi se na jednom z posledních skoků náhle zastavil motor jeho kawasaki a následoval nekontrolovatelný pád, po kterém ho navíc těžký stroj zasáhl do hlavy.
Průběžně desátý jezdec německého šampionátu ADAC si zlomil ruku a utrpěl blíže nespecifikované velmi vážné poranění hlavy. Po úspěšných oživovacích pokusech transportovala mladého jezdce helikoptéra do plzeňské nemocnice.
"Michael měl strašnou smůlu. Při takových situacích končí pádem přes řídítka jen kolem deseti procent jezdců a jen v naprosto ojedinělých případech navíc hrozí kontakt s motorkou. Mě se to přihodilo jednou a skončil jsem se zlámanou nohou," říká bývalý motokrosový reprezentant Petr Kovář. Právě za jeho Orion Racing Team měl Špaček v Lokti původně startovat, nakonec se ale dohodl s celkově třetím družstvem Osička MX.
Osmnáctiletý mistr Evropy juniorů z předloňského roku se až na malé výjimky soustředí na závody v zahraničí, na domácích tratích se objevuje jen výjimečně. "Motokrosu se věnuje už od čtyř let a se stejně starou českou špičkou už odmalička nezávodí zcela záměrně, protože ji velmi brzo přerostl. Je to jeden největších talentů, jaký jsem kdy viděl jezdit," dodal Kovář.
Vážná zranění se až do sobotního odpoledne holickému borci vyhýbala. První vážnější komplikací slibně rozjeté kariéry znamenala až zlomená ruka, operace a nucená pauza.
Rodina Špačkových motokrosem žije. Táta Stanislav coby výborný jezdec let minulých a majitel firmy Goldfren Michaela trénuje a téměř každý víkend doprovází po celé Evropě, maminka Andrea je mozkem celého týmu, stará se o finance nebo kalendář závodů. Celá rodina navíc po návratu z emigrace zakotvila v Poběžovicích, na dohled od slavné holické tratě.
"Všichni se modlíme. Doufám, že už nikdy nebudu muset stát na kraji tratě se strachem, jestli projede další kolo. Na to, Míšo, už nebudu mít sílu... Proto raději zvolíme jiný sport," napsal jeho otec na internetové stránky týmu.
