Po pauze v roce 2011 se Miroslav Zapletal s Tomášem Ouředníčkem těšili, jak na nadcházející ročník slavného Dakaru vyrazí s rychlým vozem BMW a znovu se poměří s elitou v kategorii automobilů.
Jenže osud, respektive jeden z rumunských soupeřů na závodě mistrovství světa v Egyptě, rozhodl jinak. "Je to poměrně mladý závodník, který potřeboval provést dunami, chtěl využít našich zkušeností a nechat se protáhnout," popisuje brněnský navigátor Ouředníček. "Asi padesát kilometrů se pořád držel za námi a v momentě, kdy jsme se za jednou dunou zapíchli a zůstali stát, do nás zezadu skočil."
Závodníci českého týmu OffroadSport měli svým způsobem i štěstí. "Kdyby skočil o malinko dál, tak by nám přistál takzvaně na palici a to by nebylo veselé," podotýká Ouředníček. "Zdravotně nás to nakonec nijak nepoškodilo, ale auto bylo zničené."
Pouze u televize však ostřílení dakarští vlci nakonec sedět nebudou. Dostali totiž příležitost svézt se kamionem jako rychlá asistence bývalého polského skokana na lyžích Adama Malysze.
Jak jste se k tak slavnému jménu dostali?
Tým Caroline, za který Malysz jede, sehnal peníze od Porsche a postavil závodní vozy, které ale nedojely ani jeden závod. Proto se rozhodli, že si pořídí osvědčená auta, a u našeho týmu si koupili dvě Mitsubishi Pajero. A k tomu nám přidali zakázku na rychlou asistenci.
Vysvětlete prosím laikům, co znamená rychlá asistence.
Na Dakaru je fór v tom, že vám může pomoct jenom jiný závodník. Takže se používá v uvozovkách trik, že velké týmy ke svým autům, případně motorkám, pošlou rychlou asistenci, což je závodní kamion, který je naložený náhradními díly a většinou v něm sedí nějaký šikovný mechanik. Ten kamion jede normální závod a soutěží s ostatními kamiony, ale je tam hlavně s tím účelem, aby pomohl parťákovi ze svého týmu.
Takže pojedete po závodní trati a budete čekat na zprávy, zda vaši kolegové nepotřebují pomoc?
Ano, pojedeme normální závod po stejné trase, a kdyby tam někde stáli, tak bychom jim pomohli. To je běžný postup. Proto kamionů startuje dejme tomu 80, ale jen deset až patnáct opravdu závodí o špici. Tyto kamiony jsou úplně odlehčené, nevezou žádné náhradní díly, navíc mají i svou rychlou asistenci. Zbytek z těch osmdesáti kamionů je plně naložený součástkami.
Dakar tradičně začíná hned v úvodu ledna. Jak u jeho účastníků vypadají vánoční svátky? Převládá natěšení, nebo spíš nervozita?
Asi spíš nervozita. Od doby, co jezdím na Dakar, si ty svátky moc nedokážu užít, protože myšlenkami už jsem na místě a říkám si, jestli jsme dobře připravení a máme všechno nachystané. Letos je to ale trošku jinak. Kamion je pro mě nová výzva, ale nepojedeme s žádným očekáváním nějakého výsledku. A to je pro mě velká polehčující okolnost. V roce 2010 jsme po předchozím úspěchu odjížděli plní očekávání a patřili jsme mezi prioritní posádky, což byl obrovský adrenalin, ale také závazek něco dokázat. Nicméně auto nefungovalo dobře a nakonec jsme měli nehodu.
Ta změnila vaše plány i tentokrát. Museli jste zvažovat, zda nabídku jet kamionem přijmete?
Mirek Zapletal hned řekl, že s kamionem pojede, velmi dobře s ním zvládl už závod z Petrohradu do Pekingu. Já jsem mu říkal, že asi zájem moc nemám, protože tam je přece jen potřeba někdo, kdo je fyzicky silný a dobře se vyzná v těch autech. Ale Mirek nakonec naznal, že se může stát cokoliv, a kdyby Malysz třeba nedojel, tak by se uvolnila cesta k tomu, aby se závodilo. Proto potřeboval navigátora, který se vyzná a tvoří s ním sehraný tým.
Takže kdyby Malysz skončil...
V tom okamžiku před sebou máme volno, nemusíme brát žádné ohledy a můžeme závodit. Ale to je jenom kdyby a nechci to předjímat. Teď se na Dakar těším dokonce ještě víc než dřív, protože nemáme žádný závazek, že bychom potřebovali něco dokázat. Potřebujeme si dokázat jenom to, že s tím kamionem dojedeme až do cíle.
Kolik za sebou máte kilometrů v kamionu? Prý to v jeho kabině není žádné pohodlné svezení.
Já jsem v kamionu jel jenom po silnici, závod jsem v něm nikdy nezažil. Opravdu nikdy. To, že v něm pojedu Dakar, vím asi měsíc. V době, kdy už kamion odjížděl na loď, tak jsem ještě stoprocentně nevěděl, jestli pojedu, nebo ne. Až pak mi Míra poslal esemesku, ve které stálo: Posádka závodního kamionu MAN číslo 557 (Ouředníček, Zábranský). Zatím vůbec nevím, co mám čekat, ale proti závodnímu vozu čekám spíš velké pohodlí, protože nepojedeme v tak strašném tempu jako s autem. Pocity asi ze začátku budou hrozné hlavně kvůli strachu z převrácení, protože je tam těžiště strašně vysoko. Na druhou stranu v dunách je výhoda v tom, že dobře vidíte, kdežto z auta někdy není vidět vůbec nic.
To se vám stalo osudné při havárii v roce 2010, že?
Jasně, jenže ta díra fakt nebyla vidět, bylo to spíš nešťastné místo. Obecně je ale v kamionu i na motorkách vidět malinko víc, a na vrcholku duny tak máte o nějakou milisekundu víc času na rozhodnutí.
Vrací se vám vzpomínky na nehodu, při níž jste si zlomil tři obratle?
Po nějakých rehabilitacích jsem nemusel být operovaný, za což jsem strašně rád, a teď se cítím naprosto fit. Jako bych o tom nevěděl. Celý rok 2010 jsme pak nezávodili a v roce 2011 se byl Mirek na Dakaru jenom podívat, zatímco já jsem ho prožíval u televize, kde jsem ho sledoval od rána do večera. A už tehdy jsem věděl, že se musíme vrátit. Mirek pak koupil bavoráka a jeli jsme na mistrovství světa, v němž jsme skončili čtvrtí, což byl skoro zázrak. Dokázali jsme si, že ještě dovedeme závodit a přes tu velkou pauzu jsme schopní udělat výborné výsledky. Bohužel to s tím bavorákem nakonec dopadlo všechno jinak.
Takže se za rok plánujete vrátit zase do auta, nebo čekáte, co s vámi udělá svezení v kamionu?
Myslím, že srdcem pořád zůstanu v autě. I když se těším na jízdu v kamionu a třeba pak svůj názor úplně změním a řeknu si, že jsem kamioňák. Ale podle mě je to v kamionu strašná fyzická dřina, při každé výměně kola člověk natahá kilogramy a kilogramy. Toho se trošku bojím, protože jsem neměl moc času posilovat.
Co vlastně říkáte nové trase Dakaru, která vede do Peru?
Je to velká výzva a obrovsky se na to těším. Osobně mě Jižní Amerika uchvátila - to, jak k tomu lidé přistupují, jakou to má atmosféru, jak se z toho lidé radují. Peru je pro nás zase nová meta a těším se, že poznáme novou zemi. Navíc se dřív jezdilo z Buenos Aires a zase zpět, zatímco teď začneme u jednoho oceánu a skončíme u druhého. To je na tom to nejhezčí, že se nikam nevracíte, ale musíte se dunami prodírat pořád dál a dál.
