Chtěl zkusit závodit v Dakaru s autem. „Ale to znamená dát dohromady částku kolem tří a půl milionu korun a tu se nám nepodařilo sehnat,“ vysvětluje proč změnil názor. Jeho hlavním cílem je zvítězit a nejhorší by pro něho bylo druhé místo za Jihoafričanem van Deventerem. „Ten už taky vyhrál v naší kategorii dvakrát, takže to bude bitva o třetí triumf,“ vysvětluje mírně prošedivělý temperamentní chlapík. „Láká ho hlavně počet startujících čtyřkolek - pojede nás patnáct, to je pro mě velká výzva.“
Co znamená dvacetidenní anabáze Afrikou v sedle čtyřkolky tuší šéf Yamahy Přibyl. „Kdyby mi řekl syn, že to chce zkusit, tak bych ho zabil,“ pronesl s úsměvem.
Co obnáší start v soutěži? Tři sta padesát hodin práce na čtyřkolce Yamaha TD 850. „Po ruské rallye, kde jsem ujel pět tisíc kilometrů jsem jen vyměnil motor - teď je tam zajetý z roku 2001, měl by vydržet,“ věří.
Jeho tým včele s kamarádem a Jaroslavem Syrovým musel sehnat zhruba milion sto tisíc korun na účast v soutěži tvrďáků ze všech koutů světa, kde jen startovné prezentuje deset tisíc eur, v přepočtu přes tři sta tisíc korun.
Pdomínky má lepší než dřív. „Už bude mít i satelitní telefon společný s Olinem Bražinou, který jede taky čtyřkolky,“ vysvětluje Syrový. „Kdo pojede vzadu., bude ho mít,“ dodává závodník, jehož tým ještě musí dořešit odvoz zavazadel. „Pořadatelé mi vezou padesátikilovou krabici. Jednu tašku poveze Tomeček s tatrou a ještě jednáme s manažerem Milanem Lopraisem o další výbavě,“ vysvětluje s tím, že těch zbylých zhruba osmdesát kilogramů a osm pneumatik prý Lopraisova tatra určitě vezme. „Cena stoupla proti loňsku o víc než sto procent,“ dodal Syrový, ale prý je to částka daleko nižší, než chtějí řidiči kamionů přímo v místě startu v Marseille. „Tam je to zhruba tisíc korun za kilogram nákladu.“
Taktiku má jasnou. „Až do poloviny závodu, kdy bude odpočinkový den, se vůbec nebudu dívat na výsledkovou listinu,“ objasňuje taktiku. Do té doby prý nemá smysl závodit.
Macháček by nejradši rozdělil závod na soutěž týmů a jednotlivců. „Loňský vítěz mezi motocyklisty Meoni dojede, řekne mechanikům, co udělat a má pokoj. Mě čeká po dojezdu tak minimálně ještě hodina a půl práce,“ vysvětluje zásadní rozdíly v podmínkách jednotlivých jezdců.
Věří, že je připraven na vše. Po loňsku, kdy zlomil zadní kyvnou vidlici má s sebou nyní dvě vyztužené. „Se starou dojedu do Tunisu, pak nasadím novou – obě jsou upravené měly by vydržet,“ věří, ale hned to zpochybňuje: „Ono se ale vždycky najde něco jiného, co odejde.“
O trase má své představy, velkou neznámou ale bude prý Libie „Hlavně na severu Afriky asi bude v noci pořádná zima,“ uvažuje nahlas.
Jeho stroj váží s planou nádrží tři sta padesát kilogramů, bez dotankování ujede zhruba čtyři stovky kilometrů. Nasedne na něj osmadvacátého prosince v deset hodin dopoledne doma v Heřmanově Městci, odkud vyrazí. Cestou převezme boty šité na míru: „Mám silná lýtka,“ vysvětluje, že rozhodně nejde o parádivost. Předat vozidlo pořadatelům musí na Silvestra do půl čtvrté odpoledne. Pak už jej čeká strastiplná dvacetidenní úmorná pouť pískem ve vedru i zimě, odměnou bude únava, litry potu a když to vyjde radost z toho, že dojel. Když to vyjde na sto procent znásobí jí radost z vítězství v kategorii. „Ve čtyřkolkách dojede z patnácti tak pět,“ tvrdí s tím, že nikdo nemá nic jisté: „viděl jsem lidi skončit už pět kilometrů po startu.“
 Josef Macháček odpovídá čtenářům iDNES v on-line rozhovoru |
