„Jsou to pro mě daleko větší nervy. Nevím, jestli jsem to udělal dobře, nebo ne. Když jezdím nějaké závody, mám vždy mechaniky. Teď jsem v roli, že se já musím učit, takže jsem tam trošku za jantara,“ usmívá se Lacko, pro něhož odstartuje sezona na konci května v italském Misanu. „Vypadá to, že přichystaní budeme. Ale jak já vždycky říkám, na prvním testování býváme rychlí, pak přijdeme na první závody a začneme se drbat na hlavě. Snad budeme tentokrát rychlí celou sezonu.“
Lacko věří, že tahač se mechanikům Buggyry podařilo vyladit. „Snažili jsme se ho dát do stavu nejlepšího, tedy A+. Ostatní týmy nespí, Jochen Hahn má úplně nové auto. Všichni chtějí být nejrychlejší, ale my to nevzdáme. Vždy je co vylepšovat. Kam až se to dá posouvat? Až do vesmíru!“ směje se Lacko.
Jen ať se nedrbeme na hlavě. Buggyra má v tahačích zlaté ambice |
Po koronavirové pauze se letošní evropský šampionát pojede znovu kompletní, tedy osm podniků. „Letos už si zase zazávodíme, vracíme se zpátky na Slovakia ring, což je dobře pro česko-slovenské fanoušky, dva závody budou mít na dosah ruky. Doufám, že se dostaneme na Nürburgring a samozřejmě vrcholem bude tradičně Most,“ těší se pilot Buggyry.
Ambice bude mít jako vždy vysoké. „Budeme se snažit zajet co nejlepší výsledek, chtěli bychom zase bednu.“ Špička šampionátu ovšem bude zase vyrovnanější a širší. „Přibývají jezdci, začínáme se shlukovat na jednu desetinu, ve které jsme v měřáku i tři čtyři. Což je s pětiapůltunovým monstrem solidní, a jde vidět, že ty závody mají vysokou úroveň. Což je dobře pro diváky, o to je víc soubojů, je to víc nahňácané, nejsou proluky v závodě, že jede Jochen a za ním 10 vteřin nikdo, naopak teď jsme ve vláčku. Pro diváky dobře, pro nás hůř. Pak už rozhoduje každá pidi chyba a můžou vás předjet i dva lidi najednou. Jezdec se musí o to víc soustředit,“ líčí Lacko.
Očekává, že šampionát bude dramatický až do konce. „Bude na knop do posledního závodu. Loni jsem před finišem v Misanu mohl vyhrát, ale být i sedmý.“
Nejen o evropský titul bude letos Lacko bojovat, podporovat chce i svého syna v seriálu motokár EasyCart. „Pro začátek je to nejlepší. Všichni jsou vyrovnaní, všichni mají stejnou techniku, je to o jezdcích, jak to ukroutí. Nikyho to baví, jezdí s radostí. Nejsem jak někteří tatínkové, co křičí na děti sprostými slovy a hádají se tam. Nechci mu to takhle zprotivit. Děláme to formou zábavy. Když se mu zadaří, jsme rádi, když ne, je smutný. Ale to k tomu patří. Pro mě je důležité, že se posouvá, je to taková naše radůstka.“
 |
Nicolas postupně propadá i Lackovu světu závodních tahačů. „Fandí hodně, konečně už sleduje, jak se jede na trati, techniku jízdy. A fandí i moje čtyřletá dcera Mia. Křičí daddy go, daddy go!“ září Lacko.
Evropský seriál tahačů se v Mostě pojede letos už potřicáté. Vybaví si Lacko, co ve svých sedmi letech dělal? „Určitě jsem netušil, že jsou tu nějaké závody tahačů. Bylo mi sedm osm let, začínal jsem na motokárách. A protože jsme byli z Frenštátu, spíš jsem znal Karla Lopraise, vídávali jsme se, sledovali jsme Dakar,“ vzpomíná. Sám se na nejtěžší rallye světa nechystá. „Jednou jsem se na to byl podívat, to stačilo. Ale nikdy neříkej nikdy. Možná kdyby to bylo s něčím zajímavým... Ale s Tatrou nebo něčím takovým, to se mi nechce. Je to strašně rychlé a nebezpečné.“
