„Jízda není složitá, ale dát dohromady auto bylo těžké,“ vysvětlil Kopeček. Ve své první závodní éře inspiroval celou generaci šternberských kluků. Od znovuobnovení závodu na začátku 70. let byl jedním z prvních místních jezdců, který se poměřoval se zahraniční konkurencí.
Ital Merli předčil krajana a zlomil rekord automobilového Ecce Homo |
„Ve čtrnácti letech jsem začal chodit do dílny, kde se závodilo. Tehdy se jedním autem jezdily soutěže, kopce i okruhy. Chodil jsem tam několik let, až jsem se naučil všechno, co jsem mohl. Pak jsem v osmnácti nastartoval naši škodovku 1000 MB a poprvé jsem jel závodně kopec,“ vzpomíná závodník.
Po prvních pokusech se na něj usmálo štěstí a plechové auto vyměnil za lepší formuli MTX 02 z plzeňského Metalexu. „K tomu autu jsem se dostal přes místní Vojenský opravárenský závod. Náčelník tenkrát stáhl tuhle formuli z Nitry společně s nějakými plechovými auty. A já jsem se k ní v jednadvaceti letech dostal,“ vypráví Kopeček.
Loni vše vyšlo výborně, letos napůl, přiznává Janík po Ecce Homo |
Poprvé s ní na Ecce Homo startoval v roce 1979 a věrný značce MTX zůstal až do své poslední účasti o devět let později. Ve dvaatřiceti letech závodní kariéru ukončil. Od té doby stála formule dlouhé roky v garáži. „Dlouho jsem to auto chtěl dát dohromady. Navíc syn také závodí, takže mě i s kamarády hecoval tak dlouho, až jsem se do toho pustil,“ naznačuje Kopeček, kde se vzaly myšlenky na návrat.
Stejný vzhled i kamarádi
Jenže jedna věc je rozhodnout se, úplně jiná však dát znovu dohromady vůz, který desítky let odpočíval rozebraný na díly. „Spousta jich chyběla, takže se všechno muselo generálkovat a ty, které se nepodařilo sehnat, jsme museli vyrobit nové. Měnila se ložiska, všechno se zinkovalo a lakovalo,“ vyjmenovává. Nakonec se vše podařilo stihnout a formule vyjela na Ecce Homo ve stejném barevném provedení s hnědě stínovanými proužky jako v 80. letech. „To jsme chtěli. A také kluci, s kterými jsme spolu tenkrát kamarádili, se přišli na auto podívat,“ viděl u tratě staré známé.
Když projížděl formulí z depa špalíry diváků přes Horní náměstí a dál Opavskou ulicí směrem ke startu, zase se v něm probudily staré instinkty. „Když člověk sedne do závoďáku a přijede na start, vždycky je tam adrenalin,“ přiznává Kopeček, že se v něm po třiceti letech zase probudil závodník.
Trať dlouhou 7 800 metrů vyletěl při obou jízdách v téměř totožném čase 4:46, což stačilo na umístění v polovině druhé stovky. Jenže tentokrát nešlo o pořadí, ale o návrat do závodnického života pro pilota a českou formuli z Metalexu. Navíc v roce, kdy plzeňská firma slaví kulaté padesátiny.
„Povedlo se to a všichni jsme s tím byli spokojení. Ale máme ještě moc práce, auto není podle představ. Zjistil jsem, že špatně funguje převodovka i motor, takže to musím dát do pořádku,“ už spřádá Pavel Kopeček další plány.
