K nejrychlejším patřil i o víkendu v Přerově, jenže ve finále ho zastavila porucha. „Je to smůla. Naháněli jsme se s prvním, ale ve čtvrtém kole nám z neznámých důvodů začala hořet bugina,“ líčí zklamaně Milan Vaněk.
Finálová jízda byla přerušená, auto zničené požárem ale nešlo zprovoznit, a tak do opakovaného finále nenastoupil. Klasifikován byl na desátém místě a získal dvacet bodů, což znamenalo setrvání na třetím místě v průběžném pořadí evropského šampionátu.
„Kdybych však dojel ve finále druhý, znamenalo by to pro mě postup na druhé místo i celkově. Takto jsem se mu jen trochu přiblížil,“ lituje.
Na trati s obávaným mamutím skokem si přitom věřil, bere ji jako svou domácí a právě zde se chystal své největší soupeře stáhnout. „V Přerově se cítím dobře a vždycky jsem tam zajížděl poměrně rychle proti ostatním. I tentokrát jsme od začátku vyhrávali a zajížděli nejrychlejší časy. Pro mě je to jedna z nejoblíbenějších tratí a můžu říct, že jsem na ní nejrychlejší,“ vypráví dvojnásobný juniorský mistr Evropy.
Zklamání navíc umocňuje fakt, že buginu má od místní legendy Ladislava Hanáka. „Zná ho tam spousta lidí, stejně jako mě. Lidi viděli, že jsme rychlí, ale bohužel se stalo, co se stalo,“ nechce si už lámat hlavu.
Do konce šampionátu zbývají tři závody, ten další se jede už o víkendu v maďarském Nyiradu. Mechanici Alfa Racingu stáli před výzvou bleskově buginu zprovoznit. Aby vše stihli, museli pracovat i přes noc, aby mohl Vaněk dál snít o útoku na mistrovský titul.
Od průběžného lídra Petra Nikodéma ho dělí pětadvacet bodů a od druhého Němce Stevena Laubacha o deset méně. Na trati přitom ukazuje, že navzdory mládí je minimálně stejně rychlý jako oni, brzdí ho však technika.
„Po výsledcích v minulém roce v mistrovství republiky jsme čekali, že bychom mohli být vysoko i v Evropě. Máme však nové auto, takže na prvním závodě jsme udělali motor, pak diferenciál, převodovku. Sám se sebou jsem spokojený, odváděl jsem dobré výkony, bohužel technika nás zatím nějakým způsobem zklamala. Auto nám nějak nefungovalo, jinak by to bylo o hodně lepší,“ má jasno šumperský mladík.
Ačkoli první rok mezi dospělými by mohl Vaněk být s celkově třetím místem spokojený, nedokáže takto přemýšlet. „Vždycky chci být nejlepší. Uvědomuji si, že teď už by jezdci přede mnou museli mít problémy a já zároveň vítězit, aby se to mohlo zadařit. Ale stát se může všechno a věřím, že to nějak vyjde,“ drží si optimismus.
Milan Vaněk závodí v autokrosové divizi Buggy 1600.
Mohlo by se zdát, že Vaněk se s volantem musel narodit, ve skutečnosti k němu poprvé usedl ve třech letech, to když mu táta koupil buginu a zkoušel jezdit po parkovišti. „Závodil už můj otec, takže jsem se odmala motal kolem aut. První závod jsem jel, když mi byly čtyři nebo pět, a od té doby jezdím,“ vzpomíná na začátky kariéry.
Během posledních let stihl vyhrát několik titulů mistra republiky a poslední dva roky ovládl evropský šampionát v Junior Buggy. Přechod mezi dospělé tak byl i v sedmnácti letech namístě. „Vím, že určitě jsou věci, které se musím naučit a získávám je s každým závodem. Honím se ale s nejrychlejšími už první rok a nebýt těch poruch...,“ zatoulá se v myšlenkách do roviny „kdyby“.
Maďarský Nyirád, italská Maggiora a na závěr francouzský St. Igny de Vers, to jsou poslední zastavení seriálu mistrovství Evropy. Pak už bude šumperský talent vědět, jestli svou premiéru mezi dospělými ozdobí evropskou medailí, případně jakou bude mít barvu.
