Nechybělo příliš a Engel by stejně jako loni dakarské dobrodružství v Saúdské Arábii nedotáhl do cíle. V sedmé etapě ho zastavily vážné technické potíže a jen díky pomoci týmového parťáka Jaromíra Romančíka, který mu dal vlastní zadní kolo, mohl pokračovat dál.
„Bylo to strašně těžké, sáhl jsem si na dno sil,“ přiznává motocyklový jezdec z Josefova Dolu v Jizerských horách závodící v barvách týmu Orion - Moto Racing Group. „Byl to můj desátý Dakar, chtěl jsem si ho užít a hlavně dojet do cíle, což se mi minulý rok nepodařilo. Přes všechny potíže jsem se na motorce cítil výborně, až mě to samotného mile překvapilo.“
Dakar? V šutrech 300 ran kladivem za minutu. Koloc o tatře s čumákem i dceři |
Byl letošní Dakar náročnější, než jste čekal?
Ano. Myslím, že to byl ten nejtěžší Dakar, co jsem kdy jel. Organizátor nás na to předem upozorňoval, totéž ovšem říkal i v minulých letech a pak to nebylo tak hrozné. Letos to bylo ale fakt těžké. Hlavně tím, že se jela osmačtyřicetihodinová etapa, která nám všem motorkářům dala opravdu zabrat. Bylo to hrozně fyzicky náročné a bylo taky těžké udržet techniku v chodu, aby vydržela až do konce etapy. Měřila 600 kilometrů a motor v dunách trpí nejvíc.
Vám ale extrémní etapa sedla, vyšvihl jste se po ní do první dvacítky...
Přesně tak, jelo se mi moc dobře. Pochopil jsem princip etapy, že se nemůže jet na maximum. Hodně se zápasilo s benzinem, tankovačky byly po dvou stech kilometrech, takže se muselo nastavit správné tempo. Bohužel mi tři kilometry před koncem první části došel benzin, ale naštěstí mi pomohli místní fanoušci a dali mi litr paliva. Mohl jsem tak dojet do cíle a ztratil jsem jen asi deset minut. Po téhle etapě následoval den volna a nastala druhá půlka Dakaru, kdy jsem měl technické problémy a štěstí už mi tolik nepřálo.
OBRAZEM: Zlatý Macík a další skvělí Češi. Na Dakaru zaujala i Kachna či „Rocky“ |
V sedmé etapě vás zachránil v závodě týmový kolega Romančík. Jak se to seběhlo?
Praskla mi rozeta, kterou jsme přitom dávali novou. Namotal se mi řetěz a byla to hrozná rána pro motor, úplně jsem se na něj bál podívat. Musel jsem řetěz vydolovat a napadlo mě, že počkám na parťáky, kteří jeli za mnou už mimo soutěž. To byla moje jediná záchrana. Zastavil u mě Jára Romančík, a když jsem se ho zeptal, jestli by mi nedal zadní kolo, vůbec neváhal. V tu chvíli jsme si oba neuvědomovali, že to pro Járu znamená na Dakaru definitivní konec. Jsem mu za pomoc hrozně vděčný.
Nakonec jste dojel celkově na 22. místě. Jak těžké bylo dostat se do cíle?
Strašně těžké, sáhl jsem si na dno sil. Čtyřsetkilometrové etapy několikrát za sebou, velké fyzické i psychické vyčerpání. Za 22. místo jsem rád, dostat se někam kolem dvacítky je v podmínkách, které mám, můj strop. Jsem vděčný týmu, že mě vždycky podržel, měli jsme na Dakaru skvělou partu.
Vaším týmovým kolegou byl i Martin Michek, který jako nejlepší z Čechů dojel na Dakaru desátý. Panuje mezi vámi velká rivalita?
Martin už je v týmu pátým rokem. Ze začátku jsem s ním bojoval, byl jsem jednička týmu, ale pak jsem se musel smířit s tím, že budu ten druhý. Martin má velký potenciál a skvělé výsledky, na Dakaru skončil třikrát do jedenáctého místa, a to je neuvěřitelné. Má můj obdiv.
Byla to vaše desátá účast na Dakaru. Vypravíte se tam i příští rok?
Přípravou na Dakar strávím spoustu času, v týmu jsem i jako mechanik a technik. Připravujeme i nováčky, kterým jsem předával zkušenosti, a to mě strašně baví. Chtěl bych u toho zůstat a věnovat se dakarskému dění dál, za deset let mám spoustu zkušeností. Je otázka, jestli budu závodit dál na motorce, nebo přijde jiná nabídka. Samozřejmě motorka je nejnebezpečnější kategorie a teď jsem si na Dakaru říkal, že už bych mohl brzdit a přesednout do něčeho s rámem. Nechávám to otevřené.
Co vás teď čeká?
Chtěl bych předat lidem své zážitky, a tak jsem naplánoval besedy po celé České republice. Jsem pozvaný i na talk show Dakarské šílenství s Liborem Podmolem a Posedlí Dakarem s Martinem Macíkem, letošním vítězem mezi kamiony. Teď si dám menší odpočinek a pak se začnu připravovat na Mezinárodní motocyklovou šestidenní ve Španělsku. Dal jsem si za cíl, že bych chtěl jet deset Dakarů a deset Šestidenních. Deset Dakarů už mám, Šestidenních zatím devět. A taky nesmím zapomenout na to, že jsem se přihlásil na Jizerskou padesátku. Takže mě brzy čeká další těžký závod.