Nezlákaly ho veteránské vozy, které proslavily jeho dědu Aloise a otce Ladislava. Nezamířil ani na okruhy, na nichž vítězil jeho strýc Petr. Přesto Martin Samohýl zůstal věrný rodinnému osudu – automobilům. Jen se vydal směrem, který nikdo z jeho předchůdců nezkusil. Jezdí autokros.
A úspěšně. Před rokem vybojoval bronz na mistrovství Evropy v divizi plechových aut, který zkusí letos vylepšit. Sezona začíná už o víkendu v německém Seelowě.
„Auta mě bavila odmala. Zkusil jsem jízdu v bugině a chytlo mě to,“ poznamenal Samohýl, který závodí se Škodou Fabia S2000 v kategorii oficiálně nazývané Touring Autocross. „Veteránům zatím nejsem tak propadlý jako táta. Možná to přijde s věkem a zkušenostmi,“ pousmál se.
Do klasické buginy poprvé usedl někdy ve dvanácti v nedalekém Přerově. Nabídli mu to známí jeho otce. „V ruce jsem to sice příliš neměl, ale líbilo se mi to,“ vzpomíná. „Domluvili jsme se, že na další rok postavíme buginu, a začal jsem závodit.“
Vzhledem k tomu, že autokros se jezdí na uzavřené trati, mohou se ho ve vlastní kategorii zúčastnit neplnoletí. Samohýl vydržel do devatenácti, pak kariéru přerušil kvůli studiu i práci v Praze. Po pěti letech se vrátil domů do Zlína a začal působit v rodinné firmě, čímž se otevřela možnost pro návrat k závodění.
„Už v Praze jsem pokukoval po závodech a chytla mě plechová auta. Vždycky s nimi jezdili zkušení chlapi a já si říkal, že i mladá krev má naději,“ popsal. „Pro mě jsou atraktivnější než buginy. Navíc prodávám škodovky, takže se ke mně auta více hodí.“
Podvozek mu chystá Kresta
Od té doby uplynuly tři roky. Samohýl se svým týmem, jenž vede šéfinženýr Michal Jančík, postavil auto, které odpovídá evropské homologaci. Na přípravě podvozku se podílí Roman Kresta. Motor má výkon zhruba 550 koní, maximální rychlost se blíží k 200 km/h.
„Je to ale pochopitelně náročnější než postavit auto jen pro české mistrovství, protože všechny díly dostávají víc zabrat. Třeba motor musíte častěji repasovat, klidně třikrát za sezonu,“ vysvětlil.
Přestože na první pohled auto vypadá jako klasický model, rozdíl proti silničnímu vozu je obrovský. Shodná je pouze karoserie.
„Stejné jsou možná jen nějaké sloupky, 98 procent věcí je jiných,“ srovnal.
Používá model Fabia S2000, který přitom už Škoda nedělá, protože se zaměřila na novější kategorii R5. Pro autokros je ale podvozek starší verze úspěšného soutěžního speciálu lepší.
„S Romanem Krestou každý měsíc řešíme, jestli nejít do novější verze,“ připustil Samohýl. „Zatím nic neměníme, ale může se to stát. Díly na starší model se přestávají vyrábět, takže si je často musíme dělat sami.“
Přemýšlí o přestupu do populárního rallykrosu
Svůj loňský evropský bronz nepřeceňuje. Dobře ví, že zatímco v minulosti byla v autokrosu obrovská konkurence, nyní se přesouvá do stále populárnějšího rallykrosu. Také Samohýl by chtěl vykročit tímto směrem.
„Je to sen, na který potřebujete spoustu partnerů i zkušeností,“ poznamenal.
Přesto doufá, že aspoň jednou se v podniku evropského šampionátu v rallykrosu představí. Nejlépe v tom, který se jede shodně se světovým seriálem, v němž září jména jako Sébastien Loeb, Petter Solberg nebo Mattias Ekström.
„Už jen poznat atmosféru z depa by bylo úžasné,“ zasnil se český závodník.
Nyní má před sebou první podnik nové autokrosové sezony. Devítidílný seriál začíná v Seelowě, dvakrát se pojede v tuzemsku – v Nové Pace a v Přerově. Zlínský jezdec, který před rokem nestačil na krajany Václava Fejfara a Otakara Výborného, by se rád zlepšil.
„Zajímají mě jen nejvyšší příčky, nikdo nechce být druhý,“ naznačil. „Na druhou stranu chci, aby mě to bavilo. Mám radši, když jsem závodil na výhru a nedopadlo to dobře, než když jsem výhru získal poté, co odpadli soupeři.“
Chvíli byl v bezvědomí
Do první kategorie patří také nejdramatičtější situace, kterou po svém návratu do autokrosu zažil. V německém Cunewalde zůstal po kolizi čtyř soupeřů, kteří se dostali do stejné pozice, 15 minut v bezvědomí.
„Bylo to v místě, kde se vedle sebe nevejdou tři auta. My jsme byli čtyři a já jediný to neustál,“ popsal. „Přetočil jsem se a letěl vysokou rychlostí proti svodidlům. Auto dostalo ránu, nic si nepamatuju.“
Už za týden ale stál na startu dalšího závodu. Přitom ještě ve středu pořádně nechodil a na noze měl dlahu, protože si při nehodě zlomil nohu. Tým mezitím stihl připravit auto. „Ukázalo se srdce týmu. A to je důvod, proč to dělám,“ ocenil své kamarády.
