Pijeme pět litrů vody za den a čekáme na příjemných 36 večer. A to nás ještě čeká klasická Atacama....
V poušti je charakteristické, že od rána do oběda fouká lehký vánek, který ani nepocítíte. A v poledne to začne. Zvedne se vítr a všudypřítomný prach vás štípe do očí a obličeje.
Jako mechanik jste zpocený dopoledne, omlácený větrem a olepeným prachem do čtyř hodin, a pak se do půlnoci válíte pod autem. Zase v prachu. Sice na plachtě, která je nedílnou součástí každé techniky, ale není to nic příjemného.
Jako pilot to máte opačně. Pakliže startujete dopoledne, modlíte se, aby jste nedojel žádného pohybujícího se tvora na jakékoli technice. Když neuhne, bez nasazení života a techniky ho nepředjedete. Oblak prachu těsně za ním vám vůbec nic nedovolí.
V poledne se zvedne vítr a to už je příjemné, máte alespoň nějakou šanci. Můžete zkusit konečně předjíždět. Počkáte, až se otočí bokem k větru a jdete na to, obrovská výhoda. Jen ten prach a pot je stejný, sedíte ve vámi vypocené vodě, k tomu bolí záda od ran při každé terenní nerovnosti, kolena řežou a nechtějí se narovnat. K tomu stále koukáte, aby jste sebe a všechny ostatní nezmrzačil, a ještě jel rychle... To je kombinace jako hrom. Tak to je skutečný Dakar.
Výhodou velkých týmů je vzájemná zastupitelnost lidí a materiálu. Vše je o něco jednodušší, máte více spánku pro všechny a možnost soustředit se na svou práci. Dříve, za afrických Dakarů, jste techniku jen udržoval v chodu. A stačilo to. Dnes musíte každý den předat jezdci vše jako nové. Jinak nemáte šanci uspět. Vše je rychlejší, náročnější, větší a dražší.
A tak to bude následujících čtrnáct dní.
Martin Macík Martin Macík Je mu 48 let. Martin Macík je zachráncem závodní tradice značky Liaz. V roce 2003 se s repasovaným kamionem, který se zúčastnil rallye Paříž – Kapské Město v roce 1992, vydal do boje se soupeři na silnějších a mnohem novějších strojích. Skvělým dvanáctým místem zavřel posměváčkům pusu a v dalších ročnících ukazoval, že Dakar se dá úspěšně jezdit i se starší technikou, když ji jezdecká rozvaha a zkušenosti vedou bezpečně do cíle. Svou pouť dunami zakončil v roce 2010, v druhém jihoamerickém ročníku, skvělým čtvrtým místem a v roce 2011 jel již pouze s doprovodným vozidlem. Letos se poprvé představuje jako šéf velkého týmu. |
