„Z výhry mám samozřejmě ohromnou radost, i když to na mně asi není úplně vidět. S klukama v kabině a celým týmem jsme makali a neměli jsme to rozhodně zadarmo, očekávání byla velká,“ líčil ve finiši Macík. „Děkuji všem, kdo nám drželi palce, našim rodinám, partnerům, bez kterých bychom tady nebyli a samozřejmě fanouškům, protože ta podpora byla neskutečná.“
Loňský šampion si v saúdskoarabských pouštích počínal suverénně. Z dvanácti etap jich vyhrál pět a podobně jako loni mu do čela významně pomohlo dvoudenní peklo zvané Chrono48.
Skoro tisíc kilometrů čítající šichta, během níž účastníci nemůžou využívat pomoc svých týmů a musejí nocovat ve speciálních bivacích na trati, měla premiéru na předchozím ročníku a i tenkrát Macíkovi sedla – v průběžném pořadí si vybudoval víc než hodinu a čtvrt velký náskok na Aleše Lopraise.
Letos ji organizátoři posunuli z poloviny závodu hned na jeho začátek, jela se po prologu a úvodní etapě. Čeští piloti se během Chrona přetahovali o triumf těsněji, ale zase z něj vyšel lépe Macík.
V půlce Dakaru, do níž pořadatelé vmáčkli taky neméně obtížnou maratónskou etapu, jeho náskok narostl už na dvě hodiny.
Macík luxusní polštář držel a v pátek pak zbývala jen triumfální jízda do cíle celého dobrodružství.
Finální propast mezi ním a nejbližším pronásledovatelem Mitchelem van den Brinkem činila dvě hodiny a 21 minut. Synovec slavného závodníka Aleš dojel s pěti etapovými prvenstvími třetí.
Moc si přeje, aby strýce aspoň jednou napodobil a mohl se potěšit se Zlatým beduínem pro šampiona.
Loprais rok po tragédii: Byl jsem na hraně. Co slyšel od přátel zesnulého?![]() |
Zatím však na odkaz legendárního šestinásobného vítěze Dakaru víc navazuje usměvavý konkurent ze Sedlčan.
Karel Loprais závody v poušti pro české publikum zpopularizoval. Díky svým úspěchům si vysloužil přezdívku Monsieur Dakar.
Macík druhým zlatým finišem znásobuje zviditelnění nevyzpytatelného klání. V zemi není člověk, který by pro image Rallye Dakar dělal víc - pětatřicetiletý pilot má vyladěný marketing a pořádá po celé republice talkshow. Rád si na nich dělá srandu sám ze sebe a sdílí nevšední zážitky z nocování v poušti, z každodenních bitev s dunami nebo sám se sebou. Za volantem kamionu absolvuje tisíce kilometrů.
Svět Dakaru si zároveň už roky podmaňuje z podnikatelského hlediska.
Kromě toho, že do Saúdské Arábie pravidelně posílá týmy, které ostatním závodníkům fotí a natáčejí jejich snažení, se rozrůstá i flotila strojů z Macíkovy sedlčanské dílny MM Technology - letos jich bylo hned devět, včetně toho, v němž dojel druhý van den Brink.
Poptávka pochopitelně narostla loni po premiérovém triumfu, a tak se vyloženě nabízí, že za rok bude zastoupení MMT ještě vyšší.
Rychlá rota ze Sedlčan řádí na Dakaru. Od Vincenza přes Lojzu po Bohouše![]() |
Je trochu paradox, že si Macík dodáváním kamionů do startovního pole vytváří konkurenci. On sám nicméně tvrdí, že je to z části proto, aby ho Dakar pořád naplňoval.
„Kdybychom to nedělali, nebyla by to do budoucna taková sranda. A já se chci bavit.“
I takový je Martin Macík.
Úspěch na Dakaru pro něj existuje ve vícero rovinách. Ten závodní v sobě každopádně spojuje všechno dohromady. Roky usilovné práce na mnoha polích se snoubí v oslavovaný triumf.
Macík s tátou Martinem zaštiťují spolehlivou techniku. Junior v Dakaru našel životní náplň. Svou vášeň, puntičkářství a důslednost zúročuje nejenom v nápadité propagaci závodu, ale i během něj.
Navrch se může spolehnout na tým i nejbližší parťáky - navigátor František Tomášek mu sedí po pravé ruce už devět let, mechanik David Švanda byl v posádce popáté.
Když loni přicestoval ze Středního východu jako šampion poprvé, hned na letišti čelil dotazu, jestli příště poletí na Dakar titul obhájit.
„Kdybych tenkrát neodpověděl, že budu muset, tak bych tady možná ani nebyl!“ reagoval letos před závodem s humorem sobě vlastním.
Tak zase za rok?